Ladislav Jakl a Petr Hájek. Dva prezidentovi muži proti pravdoláskovnické novinářské  partičce. Řekl bych, že partička Jiří Pehe , Ivan Hoffman, Karel Hvížďala, Lukáš Jelínek, Jiří Hanák, Pavel Verner, atd.,atd., která žije v blahé představě o své politické neutralitě se rozšiřuje o Václava Moravce a Ivanu Svobodovou. A o těch posledních dvou jsou následující glosy.

Hrůza: prezident rozhoduje, jestli bude v televizi prezident
Ladislav Jakl

Život je někdy nudný, tak z něj někteří novináři dělají drama. Česká televize pojala záměr získat prezidenta republiky do diskusního pořadu. Prezident Václav Klaus tento plán televize nepřijal. To je možné pochopit nebo kritizovat, ale redaktorka textu zveřejněného na  MfDnes a iDnes Ivana Svobodová si vybrala jinou možnost: začala si vymýšlet.

Václav Klaus si prý občas stěžuje, že prezidentské pravomoci nejsou moc velké. (Fakt? A kde? A kdy?) V České televizi má ale  jeho slovo velkou váhu, míní novinářka. A jak k tomu došla? A v čem že má v České televizi slovo Václava Klause velkou váhu? Když si její text přečteme, zjistíme, že jen v tom, jestli Václav Klaus přijde do České televize. V ničem jiném.

Že má Česká televize ambici udělat – a trvale si vynucovat –pořad, který ji nenapadl, když se prezidentských voleb účastnil Václav Havel, to je její věc. Že se taková ambice nemusí naplnit, to je asi pochopitelné. To na Kavčích Horách dobře znají, že se čas od času nápad nějakého dramaturga s pozváním nějakého hosta nepovede, protože host nechce nebo nemůže přijít. Dramaturg se podle toho zařídí a hotovo.

Václav Klaus ovlivnil v České televizi jen to, že tam nebude Václav Klaus. Na to snad má nárok každý host. Označovat to za jakýsi diktát na změnu je naprostou manipulací, která má vyvolat dojem o nějakých ošklivých praktikách. Ne, Česká televize jen nezískala hosta, kterého si zamanula, a tak se tomu přizpůsobila. Že tím musí změnit některá svá přání a představy, je pochopitelné. Ale přece to není možní brát jako důkaz „váhy slova“ prezidenta v televizi.

V článku se vyskytují legrační obraty, jako „zaskočit za původní hosty“. Kdo to je „původní host“? Není správné spíše napsat „host, kterého si původně přál dramaturg a nevyšlo mu to“? Copak v České televizi je už sám záměr hned realitou, zatímco realita samotná je pak jen (diktovanou) změnou? To je ovšem dost bohorovné.

V článku je také veselý obrat, že se „Klaus“ netají, že nemá rád Václava Moravce. A jak to tak milá novinářka ví? Já zase vím, že  Moravec býval v sekretariátu předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause pečený vařený, trávil tam na návštěvě opakovaně celé hodiny a nikdo ho nevyhazoval.

Česká televize prostě rozvíjí svůj nátlakový public relations a někteří novináři na to vděčně skáčou. Příště se třeba dozvíme, že do České televize sahají i prsty zpěvačky Madonny, protože se dramaturgům nepodařilo získat ji jako hosta pořadu Vaříme na Kavkách a dramaturgové pak museli celý tak hezky vymyšlený scénář překopat. Fuj.

Autor je tajemník prezidenta republiky.

Nátlak? Ale na koho?
Petr Hájek

Ve svém včerejším článku „Jak ČT vyšla vstříc prezidentovi“ píše Ivana Svobodová, že prezidentovo slovo má v České televizi „velkou váhu“. Usuzuje tak z toho, že ČT údajně vyšla prezidentovi vstříc a „debatu obou kandidátů v nedělních Otázkách Václava Moravce zrušila“. O něco dál říká mluvčí Jana Švejnara Klára Pospíšilová: „Dostali jsme (od ČT) omluvný dopis, že pořad pod tlakem okolností změnil dramaturgii.“ A konečně Martin Bursík: „Když takhle diktují veřejnoprávnímu médiu obsah debat politici, je to vadné.“ Takže - jak je to s tím nátlakem a diktátem? ČT se rozhodla, že pozve do své nedělní politické talk show vedle Jana Švejnara také prezidenta Václava Klause. Sdělil jsem České televizi, že prezident nevidí pro svou účast důvod, protože diskuse prezidentských kandidátů za účasti kamer ČT již v úterý proběhla. Toť vše. Toť celý nátlak a diktát. Pokud lze o nějakém nátlaku mluvit, pak rozhodně ne ze strany Václava Klause. Zbytek je Rádio Jerevan.

Autor je ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky.