Vedoucí rubriky Názory (už vím čí kůň je pan Holomek) dnes překročila nejen svůj stín, ale dokonce kritičnost tohoto listu, který tepe kdejaký nešvar a to i domnělý(především politiků ODS vzpomeňme třeba mne, Hoška a dalších).

Někteří z nich dodnes když uslyší ve sluchátku redaktora Rovnosti, vypadne jim leknutím z ruky sluchátko (nebo s ním fláknou). Ale zpět k tématu.
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Autorka obhajuje ty vyhulené imbecilní patlaly , kteří bez úcty k cizímu majetku znehodnocují veřejný prostor  svými zcela idiotskými značkami stylem, kterému moje babička říkala "jména hloupých na všech sloupích". Podle autorky to svědčí o živém městě. Panenko skákavá. Dle mne to svědčí o tom, že někdo doma zanedbal výchovu. Napravil bych to buď několika hodinami veřejných prací při odstraňování této nelegální ba co dím protizákonné činnosti, nebo několika pěknými na prdel, navzdory druhé popletené dámě(Džamila). Prý si značkují území. Území si značkují paní redaktorko boží hovádka, ne lidi. Prý uniformní prostor. Jasně. Boží hovádko nemůže vidět kousek čisté fasády, nejlépe cizí, pod heslem uniformní prostor.  Prý vyroste v kvalitního umělce, co místo nesrozumitelných hovadin časem bude stříkat na tytéž cizí fasády svoji stupidní báseň. Já bych mu nastříkal řemenem řiť, jedna báseň. Prý překročí hranice paradigmatu( typ, vzor). Já bych raději, kdyby překročili hranice polepšovny, kde by je naučili úctě k cizímu majetku a cizí práci, když je to nenaučili doma. A doby , kdy výtvory těchto bastardů budou národní památkou snad naštěstí nedožiju. A nehodlám k tomu co přináším ve fotodokumentaci být tolerantní, přestože k tomu vyzýváte paní redaktorko. Asi jsem ze staré školy. A jsem na to hrdý. Otazník za nadpisem Vaší glosy navrhuji nahradit třemi vykřičníky.
P.S Autorce doporučuji, aby si místo obhajoby vandalizmu nastudovala rozdíl mezi slovem paradigma a paradigmata.

Laskavému čtenáři navrhuji, aby se k tématu vyjádřil v anketě

A zde ta obhajovaná umělecká díla.

Nemenší svinstvo je však toto. Navzdory primátorově snaze. Nebo to bylo jen představení před kamerami?

Klára Kubíčková.
Úchylní patlalové?

Činnost sprejerů stojí české radnice miliony. Musejí totiž vracet fasády domů do stavu, v jakém byly před nájezdem barbarských streetartistů. Není ale spíš načase začít vnímat streetart jinak než jako sprostý vandalismus nedospělých úchylů?Streetart je plnohodnotnou součástí umělecké scény a veřejného prostoru. Právě chytré slovní hříčky umístěné na sloupech či barevné tagy svědčí o živém městě. O existenci lidí, kterým není veřejný prostor lhostejný, nechtějí ho mít uniformní a aktivně do něj vstupují.
Projevem streetartu jsou i halabala počmárané fasády. Z mnoha jejich autorů, kteří si takhle zatím jen značkují území, se ale může vyklubat kvalitní umělec, autor přes šablonu nastříkané básně nebo kresby či vtipné stickerky.
Jakýkoli žánr se utváří uvnitř určitého paradigmatu. A posunout hranice paradigmatu mohou jen projevy, které stojí na jeho samém okraji nebo dokonce mimo něj. Streetart posouvá hranice našeho vnímání umění a každé takové posunutí hranic je prospěšné a učí nás toleranci. Před sto lety mnoha tradičním umělcům připadali impresionisté jako šílení matlalové, o kubismu ani nemluvě. A teď visí v nejprestižnějších galeriích a jsou součástí kulturní tradice.
Možná že to, co radnice za ty vynaložené miliony nezvládnou zatřít, bude za sto let národní památkou.
Brněnský Deník(Rovnost) 12/3/08