...až se ucho utrhne. Aneb úspěšná trestní oznámení na novináře. 

Nese se Brnem, že si novinář už nemůže dovolit psát, co mu slina na jazyk, vlastně do pera přinese. Jednomu z branže prý  bylo sděleno obvinění.

Hovořil jsem s oběma pány, kteří se vzepřeli novinářskému voluntarismu a ti mi tento "drb" potvrdili. Současně mi slíbíli, že po poradě se svým právníkem, mi poskytnou rozhovor a materiály. Perlou je, že se věc týká lidí z ČSSD, o nichž jinak předmětný Deník moc zle nepíše. To spíš o našincích modroptáčnících.

Konečně, chtělo by se říci. Orgány činné v trestním řízení vyhověly podání některých osob, kterým se pranic nelíbilo, jak o nich píše jeden aktivní novinář, který by namísto do seriozních novin (Rovnost) měl asi psát do nějakého bulvárního tisku.

Když jsem tuto zprávu sdělil Mirkovi Hoškovi, bývalému investičnímu náměstkovi brněnské radnice, který si také užil své vsouvislosti s články téhož novináře,zjevně pookřál. Říkal: kdybych býval neměl tolik důležitější práce, byl bych to udělal taky. Je prý dobře, že se našel někdo, kdo se vzepřel.

Je to prostě tak. Našinec je hříčkou v peru novináře. A neříkejme si, že za tónem některých článků je jen faktografie. (Mohl bych posloužit řadou případů z vlastního života). Faktografie mnohdy slouží jen jako podklad pro rozvinutí tendenčních fabulací, které mají původ v rovině osobních sympatií či antipatií a to ať osobních nebo politických, objednávek lobistů a PR agentur a kdovíco ještě.

Sledoval jsem se zájmem pokřik nad novým zákonem na Slovensku. Připomínal mi kejhání potrefených hus. A přitom byl a je jenom o vyrovnání šancí. Nenastal čas, zpracovat něco takového i u nás? Poptám se několika poslanců, co oni na to.

A co na to vy, čtenáři. Má mít právo, ten o němž se píše, na otištění svého pohledu na věc? Na své webovky pověsím na toto téma anketu.