Zájezd věnovaný změně klimatu uvízl v Arktidě v mocném ledovci. Arktický led roztál v roce 2007 na rekordní hranici. Mnohé zachvátila panika.

V zimě 2007-2008 se led ale náhle rozšířil a dosáhl hranic jaké jsme neviděli již mnoho let. Ozvaly se hlasy, že led se sice obnovil, je ale tenký a brzy zase roztaje.

Objevily se také zprávy, že severozápadní cesta je poprvé od doby známosti této cesty volná. Paniky využily některé cestovní společnosti a nabízely zájezdy do Arktidy, aby turisté mohli naposledy spatřit polární ledy . Jedna taková výprava se uskutečnila na dřívějším sovětském ledoborci Kapitán Chlebnikov. V relativním luxusu může tento ledoborec projíždět arktickou divočinou se 108 eko-turisty. K dispozici mají ohřívaný bazén, saunu, tělocvičnu a sál na veřejná setkání jako konference, přednášky nebo satelitní velkoplošnou projekční plochu, na které lze sledovat slzy Al Gora nad mizejícími ledními medvědy a ledovci.. Jistě zcela jiné cestovní podmínky než driftování ve stanu na kusu kry, jak je popsali naši význační a známí badatelé v klasickém díle o dobývání severního pólu Čechy na počátku 19. století.

Arktický led roztál v roce 2007 na rekordní hranici. Mnohé zachvátila panika. V zimě 2007/2008 se led ale náhle rozšířil a dosáhl hranic jaké jsme neviděli již mnoho let. Volně přeloženo cestovatel Lee Treloar píše: Narazili jsme na led. Tlustý led. Dieslovy motory o 24000 koňských silách zařvaly, ledoborec se zvedl a vlastní vahou prolomil led pod ním. Kry o velikosti malých dodávek odhazuje jako nic. Po dvou dnech kývání se nahoru a dolu se loď zastavila. Důstojník specializovaný na ledovce je na poradě s katpitánem. Ten nakonec zavolá do strojovny. Motory se zastaví. Otočí se na nás, kteří sledujeme rozvíjející se drama a šokuje nás svými slovy: “Této lodi může pomoct už jenom příroda.” Jsme odsouzeni driftovat. (Poznámka překladatele: To je ten způsob cestování, který popsali naši badatelé našeho belikána – promiňte, dostal jsem z toho chřipku). První den uvíznutí: Vše je novinkou, vše fotografujeme a máme radost z toho, že se loď přestala kymácet nahoru a dolů. Druhý den uvíznutí: Vše je novinkou. Třetí den: Novinka vyprchala a diskuse u oběda je škrobená. Čtvrtý den: Poté, co nám posádka sdělila, že pravděpodobně nedokončíme celou Northwest Passage cestu , jsou někteří cestující hluboce zklamáni. Pátý a šestý den napětí roste. Situace se stává vážnou. Mnozí z nás mají stanovené lhůty a termíny a jiné závazky. Lodní bar přetéká ziskem. Sedmý den: Zázrak ve tři hodiny odpoledne. Led se uvolnil a my můžeme cestovat dál a závodit s termíny.

Vítr, přílivy a odlivy pomohly ledoborci Kapitán Chlebnikov dostat se z úzkých tam, kde podle alarmistů žádný led nebyl. Není to pro eko-turisty ironie osudu?

Převzato z :
http://www.osel.cz/index.php?clanek=3618