Aby bylo jasno, tímto článkem nehodlám podporovat extrémisty z Národního Odporu, Dělnické strany nebo třeba neonacisty, avšak události posledního měsíce mne – slušně řečeno – zvedly ze židle a výsledkem je tento článek.

Média už mnoho let masírují českou veřejnost pojmy jako je „krajní pravice“ nebo „ultrapravice“, a to nikoli v souvislosti s nějakými libertariány nebo anarchisty, ale paradoxně těmito pojmy nálepkují neonacisty a jejich sympatizanty. Co na tom, že ve skutečnosti jsou neonacisté jen jiná odnož krajní levice, komunistická propaganda od roku 1945 je dnešními, údajně nezávislými masmédii opakována až do zblbnutí. Co ostatně čekat od lidí, kterým nestojí za to zamyslet se třeba nad významem zkratky NSDAP (německá národně socialistická dělnická strana). Tito lidé nemají čas ani na přečtení nacistických předvolebních programů, nestojí jim za to zjistit si, proč došlo k noci dlouhých nožů a proč byl zabit právě Ernst Röhm (Röhm chtěl ještě jednu revoluci a vytýkal Hitlerovi, že je málo socialistický. Pro Hitlera byl až příliš levicový!), natož aby si ve své zabedněnosti přečetli Mein Kampf (socialismus obohacený nacionalismem a antisemitismem) nebo nacistické zákony (včetně těch ústavních a srovnali je s komunistickými). Jsou to znaky krajní pravice? Nebo jde jen o jiný socialistický extrém, než je komunismus?

Aby nebylo mýlky – do roku 1945 by nikoho (kromě komunistů) ani nenapadlo řadit nacismus na krajní pravici. Jenže, při obnově Československa chtěli mít „vedoucí úlohu“ komunisté. Aby měli ve svobodných volbách alespoň nějakou šanci, přesvědčili „nadstranického“ prezidenta Beneše, aby vyškrtal polovinu prvorepublikových politických stran. Důvodem byla údajná kolaborace s nacisty. Slaboch Beneš jim ochotně vyšel vstříc. Tím se komanči zbavili jak pravicových stran, tak agrárníků (svých největších konkurentů), zbavili se i skutečných kolaborantů – českých fašistů (ty ovšem zakazovat ani nemuseli, nikdo by je rok po válce nevolil). Zbylé strany utvořily tzv. „národní frontu“. Komunistům zbyl v Čechách už jen jediný relevantní konkurent – levicoví národní socialisté. Ačkoli ti neměli s nacisty programově, personálně i ideově společného vůbec nic, zahájili proti nim komunisté štvavou kampaň (jsou to nacisté) a šoupli je – kam jinam – na krajní pravici. Od té doby se v ČR změnilo ledacos, mnoho komunistických bludů bylo definitivně vyvráceno – ale krajně pravicoví nacisté, tento protimluv, trvale zakořenil. Takový komunistický folkloreček.

Protože jsem člověk bytostně pravicový, nemohu ani omylem sympatizovat s dnešními neonacisty. Nejsem ani rasista, tím méně antisemita. Mám pouze špatné životní zkušenosti s některými „sociálně nepřizpůsobivými občany“. Toto říkám čistě preventivně, neboť následující odstavce nebudou politicky korektní.

Cikánská ghetta – kdo o nich promluví jinak než v souladu s multikulturní teorií (populární v Evropské Unii), je šmahem označován za rasistu, xenofoba a neonacistu. Stát v tomto ohledu nedělá nic, jako by problém cikánských ghett vůbec neexistoval. Takové „cikánské bronxy“ přitom existují v řadě českých měst a generují řadu problémů: krádeže (nejen ty kapesní, ale i krádeže kovů „všeho druhu“), loupežná přepadení, kriminalitu mladistvých (a do 15 let tedy trestně nepostižitelných), prostituci, ohrožování mravní výchovy mládeže, drogově závislé, neplatiče nájemného. Existují ulice, do kterých se bojí chodit samotní policisté a kterým se „necikáni“ vyhýbají obloukem.

Když už stát něco dělá, pak měří dvojím metrem a to, co by „necikánovi“ neprošlo, cikánovi projde. Jeden příklad za všechny – neplacení nájemného v obecních (státních) bytech. Když se nějaký politik jednou za pár let pokusí tento problém řešit tak, že začne uplatňovat metr jeden, nastává cirkus, kterého se – snad až s přehnanou ochotou – účastní nejrůznější (v jiných případech neviditelné) romské iniciativy, pravdoláskovníci, novináři, neonacisté a Džamila Stehlíková.

Pominu teď osobu Jiřího Čunka a jeho možnou motivaci (cikáni ho nejspíš léta předbíhali ve frontě na sociální dávky), ale táži se: jak je v demokratickém právním státě vůbec možné obhajovat onen dvojí metr? Platí snad v této zemi souběžně dvojí zákony? Uvědomují si hlasatelé multikulturních tezí a zastánci pozitivní diskriminace, že tak hájí nejen nedodržování platných zákonů, ale jsou také rasisty?

Stát, resp. odpovědné orgány, neřeší problémy občanů této země. Tím přímo nahrává extrémistům, kteří si právě na „řešení“ těchto problémů budují svoji popularitu. Problém neonacistů neřeší zákaz Dělnické strany nebo policejní pronásledování Národního odporu, protože jde o boj s následky a nikoli příčinami. Nikdy by nevznikla polovojenská Národní garda, kdyby stát plnil svou základní roli – vynucoval vlastní právní předpisy a chránil své vlastní občany.

Jak dlouho musel trpět třeba Pavel Malovec z Ivanovic na Hané protiprávní chování svých cikánských sousedů? Jediný, kdo muži nakonec pomohl, byli národní gardisté – jakmile přijeli, cikáni zalezli a přestali hlučet a dělat bordel. Až po hladovce, řadě stížností a po medializaci celého případu se najednou mohly úřady přerazit, aby se problém nějak vyřešil.

Jak dlouho museli občané v Karlových varech přihlížet nečinnosti a neochotě řešit problém band cikánských výrostků, kteří před základní školou a v jejím okolí přepadali ostatní školáky a okrádali je o mobily, řetízky nebo je (jak jinak se mají chudáčci cikánští zabavit) alespoň zbili? Nakonec přišlo několik respekt vzbuzujících mužů z Národní gardy a ejhle – najednou se o celý případ začínají zajímat média, dokonce přijeli i policisté legitimovat extrémisty (bdělost!). Do cikánů jako když střelí, do konce školního roku byl klid. Dokonce se ozvala Džamila Stehlíková: „Je nepřípustné, aby situaci řešili extremisté z politické strany hlásající rasovou nenávist. Policie a město musí urychleně zjednat pořádek.“.

S tím souhlasím: policie by měla konečně jednat tak, aby bylo před základní školou bezpečno i bez národních gardistů. Podobný problém s cikány měli třeba studenti osmiletého gymnázia v brněnské ulici Příční, zde však policisté celou věc vyřešili – posílili hlídky v dané ulici a navíc nainstalovali kamery. Na Příční je dnes pořádek i bez národní gardy.

Přesto jde jen o dílčí „úspěchy“ extrémistů. Národní garda totiž nepředstavuje nic, kvůli čemu by bylo třeba se znepokojovat. Ona údajná „krajní pravice“ je totiž nejednotná, roztříštěná na mnoho malých organizací neschopných nějaké větší akce. Kdyby alespoň ti extrémisté k něčemu byli, kdyby opravdu představovali „sílu, se kterou se musí počítat“, kdyby cikáni odjížděli do Kanady opravdu ze strachu (ve skutečnosti se jim nic neděje), pak by byl jejich zákaz a právní postih zcela na místě. Ale oni kromě malých koncertů a občasných siláckých gest nedělají nic. Komunisté dělají to samé, ale i na ně platí dvojí metr, přestože představují nebezpečí daleko větší (jsou v parlament a mají podporu asi 13% voličů). Tričko s Che Guevarou nevadí, tričko s Reynhardem Heydrichem by vadilo zcela určitě.

Důkazem „síly“ jsou události z Janova, cikánského ghetta v Litvínově (odtud je ono heslo „Makejte gádžové, ať se máme líp“), kde extrémisté přišli víceméně provokovat (pochybuji, že šlo o náhodnou procházku) a nakonec je musela hájit policie. Při sledování videa z celé akce musí slušný, práva dbalý občan řvát vzteky.

Policisté stojí jako špatně vyřezaní svatí, kolem nich létají bezprávné výhrůžky a rasistické nadávky, ale nadávají cikáni a místní mafiáni (Vilda Matej), takže policie „nemá důvod k zákroku“, „nic neviděla“. Nadávání do „bílých kurev“ přece není rasismus (zato kurvy černé rasismem jsou).Cikáni mají v rukou hole a nože – kdyby byli takto ozbrojení extrémisté, policisté by je bez váhání zkontrolovali a několik z nich i zadrželi pro „podezření z držení zbraní“, jak to už několikrát udělali – jenže, co kdyby byli označeni za rasisty hájící neonacisty? Právo nebo služební předpisy? Ale kdež, to policistům (nejen) z Litvínova v konfliktu, kde agresory jsou naši snědí spoluobčané, nic neříká.

Už jen pověstným „zlatým hřebem“ byl způsob, jakým o celém incidentu informovala média (samozřejmě politicky korektně, cikáni s noži a tyčemi nebyli vůbec vidět. Média často záměrně neinformují o skutečnostech, o kterých by se v opačném gardu zmínila okamžitě a ještě by varovně zvedala prst, horlila proti rasismu a podobné pitomosti). Stačí, že napadený byl „necikán“ a útočníkem cikán – jako tomu bylo třeba v případě chladnokrevné vraždy Jana Stričky v Rakovníku.

Dost už keců, prodejná pera! Čeští nacionalističtí extrémisté zatím nemají zdaleka takový vliv nebo podporu občanů, aby představovali nějakou hrozbu. Přesto nepolevují ve svých snahách tento vliv získat. Aby se z nich stala skutečná síla, musely by být kumulativně splněny tyto podmínky:

• existence problémů, které stát nechce nebo neumí řešit, přestože by je řešit mohl a měl. Tato podmínka je splněna.

• na řešení těchto problémů existuje trvalá společenská poptávka, která roste úměrně s počtem postižených (zbitých, okradených, přepadených, znásilněných) občanů. Tato podmínka je splněna na řadě míst v ČR, není zcela splněna celostátně.

• neřešení oněch problémů má za následek tíhnutí části veřejnosti k ráznému, tvrdému a jednoduchému řešení nejlépe „jednou provždy“. Tato podmínka je splněna zcela jednoznačně.

• existuje akceschopná, jednotná, snadno identifikovatelná strana nebo hnutí, která deklaruje svoji ochotu daný problém vyřešit. Tato podmínka zatím splněna není – bude splněna až v okamžiku, kdy se dnes existující strany a hnutí spojí do jednoho celku.

• tato strana či hnutí má dostatek lidí ochotných porušit právní předpisy pro dosažení vytyčených cílů, přičemž tyto cíle budou prezentovány jako legitimní a zásahy státu jako nelegitimní, přičemž s cíli a metodami této strany či hnutí se bude identifikovat dostatek „slušných“ občanů. Tato podmínka zatím splněna není – neexistuje ani jednotná rétorika, ani dostatek lidí, ani dostatečná politická podpora ve volbách.

• má dostatek silných jedinců ochotných nasměrovat svoji agresivitu daným směrem v rámci polovojenské organizace, která je přiměřeně vybavena pro dosažení vytyčených cílů. Tato podmínka splněna není – avšak zárodkem je Národní garda.

Za povšimnutí stojí, že taková strana nebo hnutí nemusí zpočátku vůbec usilovat o politickou moc na celostátní úrovni, ale správně zvolenou rétorikou a kroky může získat výraznou podporu voličů navzdory nepřízni médií a navzdory poukazování nejrůznějších „náckobijců“ na neonacismus, rasismus či netoleranci takovéto strany či hnutí. Typickým příkladem ze současnosti jsou výsledky voleb v Rakousku.

Co říci závěrem? Pokud bude stát nadále praktikovat svoji pštrosí politiku, pokud bude i nadále svou nečinností nebo dokonce pozitivní diskriminací ještě pobízet cikány k setrvání v současném životním stylu bez nutnosti jakékoli změny, pak se i výše uvedené, dosud nesplněné podmínky naplní, možná rychleji, než by si kdokoli přál.

Je na čase odmítnout kontraproduktivní pozitivní diskriminaci, která pobízí jen cikány a extrémisty ke zvýšení jejich úsilí. Je na čase opustit multikulturní teorii, která svoji nepoužitelnost prokazuje dnes a denně v celé západní Evropě. Je nezbytné nastolit skutečný právní stát pro všechny občany ČR, stejné právo pro všechny bez výjimky a ty, kdož se právu protiví, lapat a trestat. Je na čase pravdivě informovat o skutečném stavu věci, bez ohledu na možné pobouření občanů, protože překrucování skutečných událostí nahrává jen cikánům a extrémistům ve vymýšlení stále nehoráznějších lží a pomluv a celý problém se tím jen eskaluje.

Jinak nás potkají problémy daleko horší.

http://www.acidburn.wheee.cz/index.php?section=6&text=56