Prezident republiky Václav Klaus spolu s manželkou Livií Klausovou jsou na pozvání srbského prezidenta Borise Tadiće na státní návštěvě Republiky Srbsko a česká internetová média o tom mlčí.

V pondělí 3. listopadu se prezident setkal se svým srbským protějškem Borisem Tadićem, předsedou vlády Mirko Cvetkovićem, předsedkyní Národního shromáždění Slavicou Đukić-Dejanovićovou, starostou Bělehradu Draganem Đilasem a zástupci českých a srbských podnikatelských kruhů.

A česká internetová média mlčí…

V úterý 4. listopadu ráno se zúčastnil pracovní snídaně s českými a srbskými podnikateli a navštíví podnik s českou účastí Ruma Guma. Dále se v Novém Sadu setkal s významnými představiteli města, autonomní oblasti Vojvodina a českými krajany.

A česká inzernetová média stále mlčí…

Že by to bylo proto, že premiérem je Mirek Topolánek, který se svojí vládou uznal už dávno Kosovo, naopak prezident Václav Klaus k tomuto kroku řekl:

“Někdo bude jásat, jestli se dnes v Kosově vyhlásí nezávislost, někteří budou krčit rameny. Já budu nepochybně ten, který bude krčit rameny… Je to v Evropě skutečně unikátní rozhodnutí. Nestalo se tak ještě od 2. světové války.

Takovéto rozhodnutí o hranicích státu může mít velmi bezprecedentní důsledky, může to mít domino efekt, jak se říká. Některé jiné části jiných států mohou najednou přijít na to, že jim to tak úplně nevoní v tom větším státu, ve kterém se dodnes nacházejí. A ty hlasy slyšíme…”

Řekl a také v Praze přijal srbského velvyslance Vladimira Vereše, který byl povolán do Bělehradu na protest proti rozhodnutí české vlády uznat nezávislost Kosova. Klausův neobvyklý krok lze podle podle nejmenovaných diplomatických zdrojů chápat tak, že Česká republika považuje česko-srbské vztahy za nadstandardní.

Srbská diplomacie povolala Vereše ke konzultacím, aby tím vyjádřila nespokojenost se středečním rozhodnutím české vlády uznat Kosovo. Vereš odjel, což oznámil českému ministerstvu zahraničí v protestní nótě.

Prezident diplomata přijal v neformálním oblečení. V rozhovoru pro ČTK projevil prezident republiky hlubokou lítost nad současným zhoršením diplomatických vztahů se Srbskem a vyjádřil přesvědčení, že se současné problémy podaří překonat a mimořádně přátelské vztahy mezi našimi zeměmi zůstanou do budoucna zachovány…

Klaus proto odletěl na návštěvu Srbska, kde prohlásil, že uznání Kosova bylo uspěchané a že stejně jako on přemýšlí v Česku většina jeho obyvatel i mnozí politici.

Akce a reakce; na území Kosova byl napaden fanatickými albánskými středoškoláky autobus vezoucí mezinárodní humanitární pomoc Srbům žijícím za těžkých podmínek v Kosovu.

Premiér Kosova Hasi Thaci je bývalý šéf teroristické organizace UCK, sám zavraždil vlastníma rukama několik lidí a věděl o nelegálním prodeji tělesných orgánů zajatých Srbů.

Organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch poslala dopis kosovskému tzv. premiérovi Hasimu Thacimu, který na prodeji orgánů podle srbských médií vydělal miliony dolarů, aby nařídil vyšetřování o těchto tvrzeních. Podobnou výzvu adresovala i albánskému premiérovi Salimu Berishovi. Ani jeden z nich na výzvu nereagoval.

Del Ponteová ve své knize uvedla, že haagský tribunál dostal informace, že kosovští Albánci převezli 100 až 300 lidí z Kosova do severní části Albánie po 12. červnu roku 1999, tedy poté, co Kosova přišly jednotky NATO.

Tři sta zajatých Srbů mělo být transportováno na sever Albánie a zavíráno do „táborù” v místech Kukesh a Tropoj. Mladí a zdraví zajatci byli ihned prohlédnuti lékaři, byli dobře živeni a nikdo je nevystavoval žádnému násilí. Později byli přepravováni do města Burel, do blízkosti jednoho „žlutého domu”.

Zabíjeli je prý rovnou v sále. Vyndali jim co se dalo a těla zakopávali poblíž “žlutého domu” a na místním hřbitově. Mezi zajatci měl vládnout strach a panika. Všichni věděli, co je čeká. Údajně prosili, aby je zabili hned.

Už T.G. Masaryk jednou řekl: “Vztahy Srbů a Albánců jsou velmi nepřátelské, protože turecký tlak na Srby se uskutečňoval přes Albánce… Albánci oloupili Srby, odebrali jim jejich půdu… Během dvou století bylo na 500 000 Srbů vyhnáno…”

Po ukončení bombardování NATO vstoupila v roce 1999 platnost rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1244, která deklarovala plné zachování integrity a suverenity Jugoslávie v souvislosti s Kosovem a žádala rozpuštění a odzbrojení UÇK, garanci bezpečného návratu všech uprchlíků, Albánců i nealbánců, zajištění bezpečnosti všech menšin a fungování kosovského soudnictví podle zákonů Jugoslávie, pokud nebyly protialbánské.

Pořádek a mír mezi muslimskými a křesťanskými etniky měly udržovat převážně NATO jednotky (KFOR), pod praporem OSN. Vysokým představitelem OSN (UNMIK, United Nations Mission in Kosovo) se stal Bernard Kouchner, člen dnešní francouzské vlády, který vůbec nedbal na dodržování rezoluce 1244, ostře vystupoval proti Srbům.

Neschopnost KFORu udržet pořádek ukázaly krvavé události také po pěti letech během kosovské “křišťálové noci” 17.-18. března 2004, kdy islámská albánská chátra organizovaně na mnoha místech přepadla, vyplenila, a jinak zničila řadu srbských sakrálních památek (téměř 40 klášterů a chrámů), vyhnala tisíce Srbů, Černohorců a Romů z jejich obydlí, která byla zničena, aby se neměli kam vrátit.

Velmi zbaběle se zachovaly německé jednotky KFOR kolem Prizrenu, které nechaly zničit všechno srbské, co ani Turci nedokázali během staletí. Prizren byl zcela “etnicky očištěn” od Srbů. Zabito bylo 30 Srbů a Romů, stovky byly zraněny.

Výsledkem operace NATO bylo, že Kosovo se změnilo na oblast, kde neomezeně vládnou muslimští Albánci tvořící 90 procent obyvatelstva. Srbské obyvatelstvo, které zde od dávna žije, bylo vyhnáno všemi možnými způsoby a spolu se Srby opustili oblast Chorvaté, Černohorci, Romové a Turci - celkem asi 600 tisíc lidí.

Po skončení konfliktu zůstalo Kosovo pod správou OSN - až do 17. února 2008, kdy jednostranně vyhlásilo samostatnost. Vyšetřovatelé zjistili, že oběti obchodu s orgány byly pohřbeny v masových hrobech v Albánii.

Také o tom česká nejen internetová média rovněž mlčí…

http://olser.cz/728/proc-se-nepise-o-navsteve-vaclava-klause-v-srbsku/