Minimálně stejně důležité, jaké co je, je také to, jak se tomu říká. Můžeme napsat dvě skoro stejné věty, přesto jejich vyznění bude velmi rozdílné. Posuďte sami.

Věta první: Vládní koalici podpořili rebelové Melčák a Pohanka, zatímco přeběhlice Jakubková a Zubová hlasovaly s opozicí.

Věta druhá: Vládní koalici podpořili přeběhlíci Melčák a Pohanka, zatímco rebelky Jakubková a Zubová hlasovaly s opozicí.

Proč se Melčákovi s Pohankou také neříká rebelové? A proč Jakubková se Zubovou nejsou přeběhlice? Jsou přece stejného rodu. V obou případech jde o poslance, jejichž osobní názor se odchýlil od většinového názoru strany, za kterou byli zvoleni. Nicméně faktem je, že k rebelům obvykle cítíme jisté sympatie, zatímco přeběhlíci mají automaticky cejch zrádců.

Na tom, že si s podstrčenými slovními významy rádi pohrávají politici, není třeba se pohoršovat, patří to tak nějak k jejich práci. Ale proč na jejich terminologickou hru naskakují i novináři? V roli užitečných idiotů jsou pak jen nástrojem politických propagandistů a spindoktorů. Cožpak nemají vlastní hlavu? Nebo snad neznají významově neutrální výrazy, které lze namísto přeběhlíků a rebelů použít, zvláště pak ve zpravodajství?

www.petrstepanek.cz