Sice jsem cinkal klíči jak na Václaváku, tak na Letné, držel jsem mu palce při první volbě prezidentem, ale postupně moje přízeň slábla. Jeho způsob politikaření a vytváření neustálých oponentních pravdoláskovních seskupení jen namátkou

 Děkujeme, odejděte, Lípa, Dřevíčská výzva, Unie svobody a co já vím ještě, neustálé pokusy marginalizovat či vytěsnit Václava Klause mne postupně přivedla na pozici, která tvoří nadpis této glosy.

Když dnes všechny možné informační zdroje přinesly informaci, že Václav Havel má opět vážné zdravotní problémy, říkal jsem si, při známé polarizaci anonymních hrdinů z internetových diskuzí, copak asi napíší tajemné nicky, které by se veřejně styděly vystoupit.
A nemýlil jsem se. Nenávist, špína,   jedovaté sliny, duševní odpad, který tak dobře znám a pro který jsem zrušil diskuze. Divím se, že adminové tyto věci nechávají bez povšimnutí. Hnůj všech hnojů. Vylitá žluč.

Protože v okamžiku kdy jde o zdraví, ne-li o lidský život, byť názorového  "nepřítele", musí normální člověk sklapnout a přát uzdravení.

Pane Václave Havle. Ač jsem názorově zcela jinde než Vy, přeji Vám brzké uzdravení a návrat na naši politickou scénu, která by bez Vás byla neúplná. A až se uzdravíte, s chutí si na Vás zase budu brousit "ostrovtip". Neboť Vy jste soupeř více než důstojný.

A na ty debilní diskutéry platí hezká báseň Pepy Fouska:
Pradávná zbraň, co vztahy bortí,
pomluva zlobou vyvřelá.
V hubě, kde jazyk závist kroutí,
tam všechna láska vymřela.
Mlčení, cesta bez návratu,
jen bosky šlapeš na střepy,
jdeš sám a víru poztrácenou
už ani Pán Bůh neslepí.