Poletím do vesmíru!
Celé své rané mládí jsem se velice zajímal o astronomii a o kosmický výzkum. A snil o tom, jak se sám jednou do vesmíru podívám. Už jsem ani nedoufal, že by se mi to mohlo splnit. A ono jo! Poletím!
Radost mi nemůže zkalit ani to, že do vesmíru nepoletím sám fyzicky, ale že tam poletí jen mé jméno. Dočetl jsem se totiž, že astronaut Andrew J. Feustel, který má za měsíc letět opravovat Hubbleův teleskop, poveze s sebou básnickou sbírku Jana Nerudy Písně kosmické. No, a nejslavnější báseň této sbírky a možná spolu s Máchovým Májem možná vůbec nejslavnější česká báseň všech dob začíná mým příjmením.
Už této galantnosti jsem si na Nerudovi vždy velmi cenil a odpustil mu kvůli ní i velebení prvomájové demonstrace. O to radostnější jsem teď, když díky tomuto vynikajícímu poetovi poletím vzhůru k nebesům.
Já vím, že mnozí čtenáři tohoto blogu mi to přejí, dokonce tak, že by mě nejraději vystřelili do vesmíru navždy. Těm ale musí zkazit radost: Nerudova sbírka se spolu s astronautem vrátí na Zem.
I já tu s vámi ještě chvíli zůstanu.






