Zasněně jsem jela na prázdném eskalátoru vzhůru z podchodu u Masarykova nádraží. A někdo se ke mně zezadu jemně přitiskl.

Instintivně jsem strhla kabelku z ramene a pevně ji sevřela v náručí. Pak jsem se odvážila otočit přes rameno. Na prázdných schodech stála přilepená těsně za mnou mladá žena, obrácená s tázavým pokrčením ramen na muže pod schody. Muž zakroutil odmítavě hlavou a mávnutím ruky dal ženě i pro mne čitelný pokyn. Ukončit akci.

Vykročila jsem z eskalátoru a, pevně svírajíc kabelku v náručí, otočila jsem se k ženě čelem. Stály jsme teď bojovně proti sobě. Mlčela jsem a hleděla jí upřeně do očí.

Nevydržela. Uhnula pohledem a hledala očima pomoc u muže čekajícího pod schody. V duchu jsem si promýšlela ironickou větu o zlodějce, která neumí krást, když se na mne obořila:

"Co ty na mě čumíš, ty bílá s....! "

"Prohlížím si ženu, která mě chtěla okrást."

"Týýýý! …týýýýý!....  Co si to dovoluješ, ty svině!  Dééééžo,  Déééžo, pocééém! Ta rasýstka mně tu uráží!  Pomoooooc! "

Rozklepaly se mi kolena. Přemýšlela jsem, jak se na prázdné ulici ubráním přesile. Ale Dežo na nás naštěstí kašlal. Asi vyhlížel jinou kořist.

Výhružně na mne zakoulela očima a šla dolů po schodech zpátky do svého zaměstnání.

A já šla na třesoucích se nohou do toho svého. Prostě obyčejné ráno dvou obyčejných pracujících středoevropských žen.

http://evadvorakova.blog.idnes.cz/c/82284/Co-ty-na-me-cumis-ty-bila-s.html