Je prostě k neuvěření, že človek vašeho typu, vašeho chování, vaší nátury, vašeho (promiňte)zjevu - a rovněž člověk s vaší minulostí - je do značné míry úspěšně činný v nejvyšších patrech naší politiky.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století bych to považoval za naprosto vyloučené, považoval bych to za nepřijatelnou fantasmagorii, za drzost, perverznost. A vidíte - ono se to stalo, ono to tak je - ona snad dokonce ta vaše vrcholová pozice mohutní, ba přímo bobtná. 

          Já vím - to že jsem tenkrát nedohlédl k dnešku - je pochopilně chybou mou, ne vaší. Jde o moji nedostatečnost v úsudku, o můj nedůvtip.

          Jenomže, pane Jiří Paroubku, napadlo to tehdy vás? To jste si už v tom čase - co náměstek pražských socialistických Restaurací a jídelen - skutečně pomyslel, že se stanete lídrem významné demokratické strany? Že budete premiérem naší země? Že se stanete mocným hybatelem života společnosti i řiditelem množiny jedinců? Že to budete vy, kdo bude rozhodovat o bytí či nebytí vlády?

          Ne. Já se zdráhám uvěřit tomu, že jste vy sám byl schopen vidět a dohlédnout věci až tak prozíravě a vizionářsky. Ne - tak to snad ani být nemohlo. Spíše bych věřil vašim tehdejším obavám - možná šikovně ukrývaným - co s vámi vůbec bude, jak s vámi lidé v nových časech naloží. Vždyť vy jste, možná, poznal i pocit obav, třeba i určitý strach z nového, nepoznaného.

          Ale, ale, ale...

          A potom jste začal růst, pak jste začal stoupat, mohutnět, zabydlovat se, opevňovat se, dominovat. Šlo to až nečekaně, takřka překvapivě. Jistě mnohdy bojovně, často takticky, s čelem upoceným. Ale stále vpřed. Vpřed a vzhůru! Čestně, poločestně - i všelijak - ovšem nezadržitelně.

          Až vás máme u moci - a v plné síle, v plné zbroji. Bývalého kádra Husákova režimu - v celé jeho "kráse".

          Ano, pane Jiří Paroubku, jsem překvapen, udiven, jsem z toho všeho zcela vyvalen. Jak jen venkovan z Vysočiny vykulen být dokáže...

          Jiří Paroubku. Jsem starší než vy - a ani moje minulost není tak úplně sličná, bez poskvrnky. V tomto ohledu jsem dalek vlastního vyvyšování nad vaší bytost jako takovou, vyvyšování nad vaši minulost. K určitému poznání jsem však dospěl: Muž vaší podstaty a s vaší minulostí, by se dnes měl ucházet o mocenský post tak na úrovni šerifa osadního chatového výboru. Pozice premiéra by pro vás měla být pozicí naprosto a zcela nedostupnou. Z vyššího principu mravního.

          Pane Jiří Paroubku, přeji vám i vašim blízkým šťastný rodinný život.

PS: Asi jsem měl v úvodu vypustit slovo o vašem zjevu - vždyť sám rozhodně nejsem pražádný   krasavec.

           http://petr.bigbloger.lidovky.cz/c/83480/Pane-Jiri-Paroubku-jsem-udiven.html