Já věděl, že tou tramvají nemám dneska jezdit. Věděl jsem už předem, že koupit si po dlouhé době u zastávky noviny, že to bude zase "za trest" a že se dozvím něco, čemu nebudu chtít věřit, co nebudu schopen pochopit a co budu mít za další z výsměchů "mocných" směrem k nám, obyčejným lidem, ke štědrým sponzorům jejich rozpustilého života na cizí účet.

Že z cizího krev neteče, je stará a léty ověřená pravda, kterou nám do palic vštěpovali soudruzi ještě v době, kdy se z naší země snažili vytvořit komunistický ráj na zemi.

Což o to, jeden RaJ soudruzi skutečně vybudovat stihli, ale k ráji na zemi měl ten jejich RaJ hodně daleko. Tedy až na pár vyvolených, kteří uměli v tom jejich RaJi šibalsky našlapovat. A že se tam toho naučili hodně, až by se chtělo říct, že pro praktický život na české politické scéně více, než ti, kteří se trapně "zahazovali" v prognosťáku.

Spíše než v ráji, připadal jsem si dnes opět jako v Kocourkově. Ten, kterého si všichni platíme, aby se věnoval studiu totalitních režimů, aby vedl úřad, který má nacházet důkazy o totalitních zvěrstvech a nenechal tak národ zapomenout, ten nám dneska krásně předvedl, jak to za toho "totáče" fungovalo v praxi. Uštědřil nám všem hned několik výchovných lekcí, z nichž nejdůležitější je potvrzení výše zmíněné staré pravdy, že z cizího kreve neteče, že každý jednou ze své funkce zblbne a že jsme si všichni rovni, ale někteří, že jsou si rovnější.

Ne, nezlobte se na mě pane Žáčku, ale pořídit si coby lehce nadprůměrný státní úředník s téměř nulovou odpovědností vybavení kanceláře za téměř milion korun, přesněji řečeno za 849 tisíc, předpokládám ještě bez DPH, to je na mě trochu moc. A víte proč mi to přijde moc? Také jsem si totiž zařizoval krásnou kancelář, narozdíl od Vás nikoli za peníze nás všech, a vůbec nechápu, za co jste ty peníze utratil. Víte to alespoň Vy?

Vážně mi nejde do hlavy, jak může vypadat vybavení jedné kanceláře pro jednoho úředníka v celkové ceně atakující zmíněnou hranici. Informace v tisku hovoří o žaluziích, kobercích, knihovnách, pracovním stole, židli a zasedacím řešení. Hmm. Co z toho je ze zlata, pěkně prosím?

Je to několik málo let, kdy jsme stěhovali firmu do nových prostor. Chtěli jsme reprezentativní místo v centru a kanceláře s atmosférou, nikoli ten americký kurníkov, kde základním stavebním prvkem je sklo, sádrokarton, plastové podhledy a laciný nábytek. Pracovní prostředí je to sice asi nejefektivnější, ale natolik mám rád sebe i své kolegy, že tohle v úvahu nepřicházelo.

Našli jsme krásné kanceláře, najali si architekta, sehnali osvědčenou dodavatelskou firmu, vybrali truhláře pro nábytek vyráběný na míru, vybrali kvalitní nábytek z běžné nabídky a začali jsme zařizovat. Samozřejmě i já jsem chtěl mít svoji kancelář vymazlenou, vyšperkovanou, příjemnou, ale hlavně dokonale funkční a kvalitní. A to samé jsem chtěl pro své kolegy a zaměstnance.

I s mírným odstupem času musím přiznat, že se našemu architektovi práce mimořádně povedla. Moje kancelář přechází v zasedací místnost s velkými posuvnými dveřmi, dřevěným stolem a masivním sezením a já sedím u krásného a "vymyšleného" stolu vyrobeného na míru, obklopuje mě, stejně jako ostatní, dřevo a cihla, mám tu krásnou sedačku, křeslo a i ty skříně, knihovny a žaluzie byste tu nalezl také. Vše je sladěno s dekoracemi, z nichž asi nejdražší byly různé 3D podoby firemního loga na zdech, které byly řezány na vodním laseru.

Jenže víte, jaký je mezi námi rozdíl? Mě ta moje kancelář nestála zdaleka ani polovinu toho, co stála ta Vaše. Stála, téměř přesně, její jednu třetinu. Takže znovu, kde je ten rozdíl? Určitě existují desítky hezčích, reprezentativnějších, dražších a luxusnějších podob "ředitelských" kanceláří, než je ta moje. Rozhodně také existuje hodně drahých koberců, předražených obrazů či starožitných zbytečností, ve kterých šly utopit další tisíce. Ale proč je kupovat, když firma musí na každou z nich vydělat?

Jé, já blbec! Vždyť já zapomněl, že u Vás to neplatí! Vy jste nám asi vážně chtěl připomenout, jak to fungovalo dřív a chtěl jste těm bohatým z nás ukázat, jak si mají správně zařídit kancelář v době, kdy neví co s penězi. Vy jste vážně tak hodný!

Jenom je škoda, že jste jaksi zapomněl, že to nejsou peníze Vaše, ale že jsou naše. Že to nejsou peníze určené k tomu, abyste si honil ego luxusním nábytkem a přetahoval se s nějakým kamarádem, určitě ředitelem jiného, strašně důležitého úřadu o to, kdo z Vás má lepší kancelář.

Ty peníze jsou Vám svěřovány proto, abyste za ně odváděl svoji práci. Jenže co chci, že? Holt profesionální deformace, to je pěkná mrcha a ležet hlavou pořád v tom komunistickém bordelu, to se musí někde projevit. Škoda, ale život jde dál. Tak zase příště a pozdravujte v Kocourkově.

http://www.facebook.com/ext/share.php?sid=97399927848&h=TdyNW&u=k5mB7&ref=nf