V roce 1967, jako devatenáctileté ucho jsem velel myčce nádobí. Nesmějte se, neseděl jsem u někoho v kuchyni a nekroutil knoflíky myčky, ale bylo to v Německu  a věc ta odehrávala se každodenně po celé léte v Jugendhergerge, česky v Youth Hostelu "Auf dem Stintfang" v Hamburku u průmyslové myčka nádobí.

A při té práci jsem měl možnost důkladně poznat nejrůznější národy tehdejšího demokratického světa....

Pro turistické skupiny, školy, sportovní kluby a podobně jsme vyvářeli obědy. Vyšlo je to podstatně levněji než v restauraci. A při každém obědě šéf vybral jednu skupinu, která mi musela na práci přidělit šest osob. Samozřejmě, špinavých talířů byly stovky, zbytky jidla bylo nutné shrnout do kádě pro prasata, pak talíře namočit do "předpíracích dřezů" a po změknutí zbytků jídla je dávat na vozíky, které myčkou projížděly.

Jakmile byl vozík v myčce, byl proces mytí velmi podobný mytí v klasické myčce pro domácnost. Nepohybovaly se ale trysky, nýbrž vozíky s talíři. No a na konci bylo třeba umyté a vysušené talíře ještě přejet utěrkou a narovnat je do regálů. A celému tomu cirkusu, den co den, velel maturant ze socialistického Československa. Dodnes si na tu show občas vzpomenu.

A proč to všechno  píši? Nu, protože jsem měl možnost pozorovat různé národy při práci, která nepochybně nebyla příliš atraktivní. Němci, to byl takový zlatý standard, nepřetrhli se, ale také tu práci nesabotovali, nebulali. Japonci, ty jsem měl jenom jednou, ale byla to naprostá báseň. Vysvětlil jsem šéfovi skupiny, co se od nich žádá, ten vyštěkl několik povelů v japonštině a už to frčelo a já byl zcela zbytečný a mohl bych jít na pivo.

Ale, ať se na mě nikdo nezlobí, tak zcela nejhorší byla italská skupina. Měl jsem sice jenom jednu, ale to tedy byli případi. Ti tu práci naprosto sabotovali, prostě se jim nechtělo umývat nádobí. Upřímně řečeno se jim vůbec nedivím. Ty chasníky jsem k práci musel nutit málem násilím, k čemuž oni kontrovali nadávkami o německých fašistech. Prostě zmatek nad zmatek. Nádobí jsme sice nakonec umyli, ale "byl to těžký porod".

Nevím, je li rasismem říci, že čím jižnější, tím línější národ. Ono to je ale zcela pochopitelné. Nad Alpami by bez práce člověk v zimě nepřežil, pod Alpami by ale měl docela slušnou šanci dočkat se jara. A že by v zimě třeba v Egyptě někdo zmrznul, to si nedokáži představit. I v lednu tam je hodně nad nulou. A protože desítky a stovky generací lidí na severu musely prát s přírodou o potravu i obydlí, zatímco na jihu mohly i v zimě sklízet automatickou úrodu, vrylo se toto do jejich genů.

V naší zemi jsou dnes dvě silné skupiny obyvatel původem z Asie. A zatímco jedno etnikum, které pochází z vytrvalých rolníků každodenně se plahočících na rýžových políčkách, svojí pracovistostí a houževnatostí strčí do kapsy naprostou většinu českých obchodníků, tak druhé atnikum, původem z Asie nikdy nikde žádné políčko neobdělávalo, pouze kočovali.

Můj laický závěr je tedy ten, že veškerá snaha je marná, protože prostě člověka nelze jen tak snadno předělat a zbavit ho jeho genetické zátěže. Nadávky mi prosím pište do komentářů.