Pokusím se vysvětlit, proč to vidím jinak, než lidé, kteří na rozdíl ode mě žijí jen vyhlídkou na budoucí svět promíchaný jako dort od pejska a kočičky…

Nelíbí se mi představa multikulturního světa. Je to můj osobní názor a byl bych rád, kdyby ho respektovali i ti, kteří s tímto mým názorem nesouhlasí. Často slyším argumenty, že vývoj světa volá po promísení kultur, zvyků a všeho, co odlišuje jak národ od národa, tak především kulturu od kultury.

Já osobně ale chci, aby se můj národ lišil od těch ostatních, aby se naše kultura lišila od kultury zemí, které jsou od nás tak daleko, že se naše zvyky a tradice vyvíjely naprosto odlišným směrem. Líbí se mně žít v určité tradici, ve které žili moji předkové. Jsem hrdý na naši minulost, na to, kam se naše země dostala pílí svých obyvatel. Mám pocit, že našim předkům dlužíme zachování našich tradic a zvyků a to alespoň v takové míře, v jaké nám to moderní doba umožňuje.

Necítím se být kulturně „chudým“, abych toužil po obohacení zvyky lidí, kteří se narodili a vytvářeli tyto své zvyky tisíce kilometrů daleko a to v naprosto odlišných podmínkách, které mně přijde zbytečné zkoušet naroubovat na podmínky naše.

Když chci poznat cizí kulturu, cizí zvyky a mentalitu, mohu se přeci zajet podívat na návštěvu do země, jejíž tradice mě lákají. Z té návštěvy se ale samozřejmě vrátím a nemusí přeci docházet k tomu, aby mi ty cizí zvyky a tradice chodily až do domu, kde by hodlaly zůstat navždy.

Co nás, ať už jsme Češi, Francouzi, nebo Maročané, vlastně spojuje s odkazem našich předků? Je to právě minulost, vývoj, který se ubíral vždy určitým směrem a to ne bezdůvodně. Proč tedy najednou zahazovat za hlavu staleté zkušenosti a tvrdit, že jen vše postavené na hlavu, vyvrácené z kořenů a uměle přesazené jinam je to pravé ořechové…?

Proč jsou k nalezení vyznavači multikulturní společnosti hlavně v zemích, které, abych tak řekl, patří k těm bohatším? Proč většinou nevítají s otevřenou náručí cizí zvyky lidé v chudších zemích? Ano, v některých zemích vedle sebe žijí lidé odlišných kultur, ale ti spolu žijí už tak dlouho, že toto soužití vlastně dávno patří k jejich identitě, takže jim to už ani nepřijde divné a nepřemýšlí nad tím, že to tak je a proč to tak je. Přijde mi, že volání po nové multikultuře je jakási evropská specialita, zřejmě proto, že jde o dobrý byznys, za který se schová spousta výdajů, které by jinak nikomu nemohly projít. V evropských institucích ale už prošlo tolik „zvláštností“, že se není čemu divit…

Také se domnívám, že spousta lidí, kteří se hlásí k multikulturnímu přesvědčení, se potřebuje nějak výrazně vymezit vůči společnosti. Někdo se staví do role člověka, který by dal duši za vypěstování těch největších rajčat, někdo je rád, když ho okolí vnímá jako dobrého sportovce a někdo prostě ke svému uspokojení potřebuje, aby ho okolí vnímalo jako ZA KAŽDOU CENU nekonfliktního člověka, který souhlasí se vším, na co by se jen trochu dala připevnit nálepka „lidských práv“. Tací lidé budou o sobě tvrdit, že nemají s nikým problém se dohodnout, protože přeci mají každého rádi.

„Svět je přeci růžové místo lásky, lží jsou všechny krvavé konflikty, které se musely v minulosti odehrát, aby příslušníci dnešních států o sobě mohli říci – jsem ten a ten a jsem na to hrdý“…

Ve světle multikulturních představ a skutečnosti toho, jaké že to kultury by se rády do Evropy implantovaly, mě napadá přirovnání vyznavačů multikulturního světa k lidem, kteří se pomažou krví a skočí doprostřed hejna žraloků. Jim se přeci nemůže nic stát, vždyť oni mají žraloky rádi…

Já osobně opravdu nechápu, proč bych měl být šťastný z toho, že se na obzoru jeví nepředstavitelná hromada problémů. Co si budeme nalhávat, v naší zemi nefunguje vždy vše tak, jak by mělo. V parlamentu máme určitý počet lidí, kteří všichni vzešli ze stejné kultury, prakticky vyznávají stejná pravidla hry a přesto se mezi sebou sekají a někdy to vypadá, že se nedohodnou, ani kdyby se rozkrájeli.

Opravdu si někdo myslí, že by bylo k dobru věci, kdyby v našem parlamentě zasedli lidé, kteří vzešli z absolutně odlišného prostředí? A k tomu by docházelo, když už by tady ti lidé v určitém počtu žili, měli by samozřejmě právo na to, mít své zástupce v zákonodárném sboru. Myslí si někdo, že by se potom všichni dohodli lépe? Ne, ti poslanci z jiné kultury by se samozřejmě snažili vytřískat co nejvíc pro „své“ lidi a pomalu ale jistě by se naše zem stávala ne společnou zemí, ale jejich zemí.

Proč?

Protože se i u nás najde spousta lidí, co se rádi, dobrovolně a zcela bez pudu sebezáchovy pomažou krví a skočí mezi žraloky. Oni přeci mají žraloky rádi…

Toto je můj názor a mám na něj právo. Nekřičím –„do zbraně“ a nikoho nechci vyzývat k nějakému násilí, nebo k podobným nesmyslům. Spíše k rozumu bych vyzýval a k uvědomění si, že naši předkové krváceli za to, aby tahle země byla naše.

Tak často v minulosti nám naše země nepatřila, že bychom si měli setsakra vážit toho, že se teď nemusíme nikomu přizpůsobovat.

Máme právo na to být sví a máme povinnost zachovat naši zem jak pro památku našich předků, tak pro budoucnost našich potomků.

Jinou vlast už totiž nikdy mít nebudeme…

P.S. Víte, co mě tak trochu děsí? Že když napíšu takhle veřejně svůj osobní názor a otevřu diskusi na takové téma, tak z toho mám pocit, že ,,nedělám dobře". Hloupý pocit, v dnešní demokratické a údajně svobodné době, že...?
 
http://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/c/156001/Proc-nesouhlasim-s-multikulturni-spolecnosti.html