Po opublikování článku Adama B. Bartoše „Věční petenti ve službách pana Vaňka“ nám přišlo do redakce nebývale mnoho reakcí čtenářů. Tak, jak už to u jeho článků bývá, rozdělil opět čtenářskou obec na nadšence a odpůrce.

Speciálně u tohoto článku jsme to čekali, protože pan Bartoš v něm explicite pojmenoval ty občany, kteří již dvacet let bojují neustále proti směřování naší země  a touží si vyplnit svůj chimérický sen přivést naši zemi třetí cestou ke „komunismu s lidskou tváří“. Chimérickou proto, že komunismus prostě žádnou lidskou tvář nemá. Nejenže to tvrdil největší americký prezident dvacátého století Ronald Reagan, ale pohled do historie hovoří za vše. Tito nespokojení občané s polistopadovým vývojem v naší zemi několikrát ročně složí petici s politickým podtextem namířeným proti prezidentu Václavu Klausovi a proti ODS. Vzpomeňme např. „Dřevíčskou výzvu“, „Děkujeme odejděte“, „Petici za podpis Lisabonské smlouvy“, „Petici proti Václavu Klausovi“, „Petici na podporu Zelených“, „Petici za ČT“, „Tři otázky Václavu Klausovi“, „Podpis šesti“, „Petici za výstavbu Chobotnice na Letné“, „Petici proti ODS“,  „Petici proti koalici ODS – ČSSD v Praze“ a mnoho dalších. Inkoust na jedné petici ještě neuschne a už podepisují další.

Poslední z nich vedla pana Bartoše k tomu, že si dal tu práci a porovnal jména veřejně známých osobností a umělců pod těmito peticemi a zjistil, že se neustále opakují stále tatáž jména obecně nazývaná Bratrstvem pravdy a lásky či zkráceně havlovci nebo přesněji panem vicekancléřem Petrem Hájkem neomarxisté.

Pan Bartoš si položil otázku, jak se to přihodí, že se něčí jméno vytrvale objevuje na těchto peticích. Dospěl k závěru, že buď musí jít o jakousi chorobnou úchylku lidí, kteří mají neustále potřebu protestovat proti stávající politické situaci, nebo že je kulturně-mediální fronta pravdolásky tak sehraná, že má jeden universální seznam podporovatelů, který vždy vytáhne, když je potřeba podpořit další petici,  kterou „kdosi“ v hotelu Hoffmeister vymyslí, aby se druhý den média předháněla v objevných sděleních, které že slavné osobnosti tu petici zase podepsaly. Nikoho přitom nepřekvapí, že jde pořád o stejná jména a že je podstata petic každý rok stejná a vždy sdělí co chce pan Vaněk. (Jde o známý pseudonym Václava Havla.)

Adam B. Bartoš nazval tyto neúnavné signatáře a profesionální stěžovatele zasloužilými petenty neboli petičníky a dospěl k závěru, že zřejmě, dokud bude ODS existovat a dokud bude Václav Klaus dýchat vzduch, Halík, Svěrák, Menzel, Sommerová a spol. budou podepisovat další a další petice – Za ukřižování Klause, Za blahořečení Václava Havla, Za zbourání svatovítské katedrály a postavení místo ní slizovitého symbolu z dílny Jana Kaplického, Za defenestraci Hájka s Jaklem, Za podporu Impulsu 2011, Za podporu TOP 14, Za pomník neznámého gaye,  Za podporu nominace Karla Schwarzenberga na prezidenta, Za prohlášení Václava Klause bláznem, Za stažení všech českých vlajek a nahrazení jich eurovlajkami, Za ještě více prostoru Václavu Havlovi v ČT, Za vztyčení sochy Járy Cimrmana místo sochy sv. Václava, Za vztyčení sochy José Manuela Barrosa místo sochy Járy Cimrmana, Za vyhlášení války Ruské federaci, Za celonárodní sbírku pro Natálku…“ Při probírání se tímto seznamem mi vytanulo na mysli trefné i když poněkud neslušné pojmenování, které použil Platón ve svém dialogu Hostina (Symposión). Ten by Bartošovy zasloužilé petenty asi nazval Havlovými prdelníky. Stojí za zmínku, že ani Platón ve svém dialogu prdelníky neobdivuje.

Pan Bartoš nezůstal u pouhého konstatování, že se jména pod peticemi opakují, ale dal si tu obrovskou práci a sestavil jejich explicitní seznam, který jsme zveřejnili v článku „Věční petenti ve službách pana Vaňka“. A to si dal! Přestože jsou petice podepisovány veřejně a neprozradilo se proto žádné státní tajemství, byl jeho počin dokonce některými nazván horším počinem, než bylo vyhotovení seznamu Židů v české kultuře, hnusným činem pramenícím z nevykořenitelného českého kádrování a fízlování a nevím čím ještě.  Seznam prý je děsí, protože jednou přijde den, že mu někdo mocnější než nyní dopřeje sluchu...  Snad nejvýstižněji vystihl postoje kritiků tohoto činu pana Bartoše komentátor Mladé fronty DNES Karel Steigerwald, který nám nápsal: „Dobrý den, přítelem petic jak známo nejsem, smysl mají jen zřídka ( 1989 např.), ale když někdo sestavuje seznamy těch, co petice podepisují, je to horší, než ustavičně petice psát. To, co otiskl ten váš Adam  B. Bartoš (teda vy jemu), je hnusné jak seznam Židů v české kultuře.  Zdá se, že to české kádrování a fízlování je nevykořenitelné, když to neberou na vnitru, tisknete to alespoň vy. Uklidňuje mě, že seznam toho Bartoše je naštěstí v dnešní době stejně bezvýznamný jako většina těch petic, proti kterým tak brojí metodami, jejichž hnus je nepřehlédnutelný. Já zvonil klíčema, aby si každý mohl podepisovat bez obav, co chce, včetně lidí, s nimiž třeba nesouhlasím. Je to jejich věc a chci jim tu svobodu dopřát.   Seznam Bartoše mě děsí víc než sto petic - jednou přijde čas, kdy mu někdo mocnější než ten Bartoš popřeje sluchu. Karel Steigerwald.“

A zde již podle nás přestává legrace. Tito lidé představují neskutečné pokrytectví, protože protestují jen tehdy, když se to hodí jejich guru Havlovi a navíc nepřímo. Kdyby jednali přímo a přiznali, že například nyní nemohou rozdýchat prohru TOP 09, do jejíhož vzestupu tolik nainvestovali, a že protestují proti tomu, že jejich tůmovsko-bakalovsko-schwarzenbergské křídlo TOP 09 bude další čtyři roky v Praze na suchu a bez vlivu, že protestují proti tomu, že se nebudou moci podílet jim spříznění podnikatelé v čele s uhlobaronem Bakalou na finančních tocích z magistrátu, pak prosím. Ale oni  pokrytecky navenek tvrdí, že protestují kvůli tomu, že se na magistrátu krade a bude se krást i nadále, protože tam zůstanou stejní lidé, rozuměj ODS a ČSSD. Kdyby tam totiž vládla kterákoliv z těchto strašných stran, ale spolu s nimi, pak by taková vláda byla to „pravé ořechové“. A takto podpásově byla koncipována většina jejich politických petic o Sarajevském atentátu nemluvě. Vždy jde o jedno a totéž. O oslabení vlivu Václava Klause a lidí kolem něj, kteří chtějí z našeho komunismem tolik decimovaného státu vybudovat bohatý kapitalistický stát založený na tržních principech a ne na socialistických příkazech a vyhláškách.

Pokud se týká Václava Havla, měla jsem dříve za to, že je to velký bojovník proti komunismu. Ale už podrobnějším studiem dokumentů Charty 77 lze snadno dojít k názoru, že Havlovi a disidentům o žádné svržení socialismu nešlo. Šlo mu jen o náhradu Husákovského totalitního socialismu jakýmsi hypotetickým socialismam s „lidskou tváří“, o jakési zavedení „třetí cesty k socialismu“, o kterou usilovali komunisté sdružení v Obrodě a z části v Chartě. Historie bohužel na mnoha příkladech ukázala, že socialismus a lidská tvář jsou výrazy sobě si odporující a že „třetí cesta k  socialismu“ ekonomicky nevede jinam, než k hospodářstvím třetího světa.

Pan Bartoš odkryl, že nejde v peticích, které za tuto chiméru bojují o žádný hlas národa, ale o velmi úzkou skupinku občanů. A právě proto pokládám Pane Steigerwalde počin pana Bartoše za velmi dobrý a důležitý. Ukázal, že to jsou právě tito utopisté v čele s Václavem Havlem, kterým se polistopadový převrat vymkl naštěstí z rukou, protože po revoluci se podařilo skupině politiků a ekonomů v čele s Václavem Klausem prosadit ekonomickou reformu, díky níž zde máme kapitalismus, tržní hospodářství a především svobodu. Ukázal, že výše uvedené petice podepisuje jen úzká skupinka lidí, kteří protestují pod nejrůznějšími záminkami ve skutečnosti vždy proti jednomu – proti pravicovému směřování naší země.

A pokud jde o obavu, že je zato bude někdo stíhat tak, jako například Hitler Židy, to jste pane Steigerwalde opravdu přehnal. V současnosti žijeme již ve svobodné společnosti, svoboda slova je v ní nade vše, a pokud by nastoupil po tomto režimu jiný, tak budou dokonce vzýváni jako hrdinové, protože přece bojují za levicovou třetí cestu ke komunismu s lidskou tváří.

A to, že si pan Bartoš dal tu práci, že petenty porovnal a zjistil, že jde stále o tutéž skupinu lidí je záslužné. Je ale dobré vědět, kdo z nás na čí straně stojí. V tom je cena jeho práce. Proto jsme to opublikovali. Jednou už musí být jasné, kdo, proč a na čí straně stojí a neschovávat se za národ a za lid. Bartoš svým seznamem odhalil, že jde o zájmy poměrně úzké skupinky lidí, v žádném případě ne o vůli národa. Seznam mne proto vůbec neděsí, ale naopak petice těchto lidí ano. V minulosti petenti Václava Havla nesmírně ubližovali správnému vývoji naší země a jak se dá předpokládat, budou ubližovat i nadále. Nebýt jich, tak bychom byli rozhodně již mnohem dál. Navíc ubližují obrazu naší země v zahraničí.  Jsou proto podle mne velice nebezpeční a někdy přímo nechutní. Stačí připomenout petici za odvolání presidenta Klause kvůli jeho údajné nepříčetnosti.

I já zvonila klíči kvůli představě svobody a tomu, že budeme moci každý říkat svobodně, co uznáme za vhodné. To se ale děje. Žádným občanům se nic neděje. Nikdo nebrání pár snílkům bojovat za jejich sen o třetí cestě k socialismu. Nemohou ale mluvit za jiné, nemohou mít tu drzost mluvit jménem národa. A Bartošův seznam je velmi dobrým průvodcem.

Nechápu vůbec, proč Vám vadí, že se jména uvedená na veřejných peticích zveřejní. Opravdu nevím, čeho se bojíte. Když já někdy něco podepíši, jako např. naposled  Memorandum na podporu prezidenta v jeho boji proti Lisabonské smlouvě, tak mi nevadí, že o tom někdo napíše. Naopak, jsem na to hrdá.

To, že se pan Bartoš zastal pana prezidenta, není hnus, hnus byly například akce, které vyvolali právě lidé z Bartošova seznamu v předvečer jeho loňských narozenin před Hradem. Divím se, že to Vás nepobouřilo. Takto ostouzet hlavu státu je opravdu prvoplánový hnus a lidi s Bartošova seznamu odhaluje v celé své kráse.

Abych to shrnula. Nevadí mi, že pár „intelektuálů“ proti něčemu protestuje. Vadí mi, že ale dělají kolem toho humbuk, jako by to chtěl celý národ. Jménem národa nemůže žádná zájmová skupina, byť pod laskavým vedením presidentissima Havla, hovořit. Mediální manipulace a humbuk kolem jakékoliv jejich akce je velice škodlivý. Od doby Sarajeva jsem neměli ani jednou skutečně pravicovou vládu. A kam nás to vedlo, vidíme nyní, když je země na pokraji státního bankrotu. Přesto to těmto petentům nestačí. Prostě si přejí neustále pád vlády, budování třetích cest ke komunismu, a pokud budu živa, budu v rámci svých omezených sil proti tomuto smrtelně nebezpečnému snu protestovat.