Minulý týden mě v televizním Hyde parku moc zaujal předseda ČSTV Kořán. Nebylo to ani tak tím, co říkal, ale zejména tím permanentním, potměšilým úsměvem s kterým “komentoval” úplně každý dotaz, či výtku oponentů. 

O té trapné roli, kterou ČSTV v kauze Sazky sehrává je už zbytečné mluvit. Tihle dobrovolní rukojmí generálního bonviána Hušáka se právě ocitli v roli trosečníků, dokonce i jindy tak nevšímavý stát nad nimi veřejně zlomil hůl, takže pro ty křečovité úsměvy pana předsedy jen obtížně hledám vysvětlení.

Možná jen v tom přímém televizním přenosu ten na hlavu poražený, nedůvěryhodný člověk nechtěl působit jako na hlavu poražený nedůvěryhodný člověk…

V tom případě si však nejsem vůbec jistý, zda je to ta nejlepší mediální taktika. Při té příležitosti se mi vybavil diametrálně úplně odlišný případ. Po jedné z televizních diskusi, v které obligátně afektovaná, hysterická Monika Pajerová dostala zase pořádně na zadek, v tom setmělém studiu - v domnění, že vysílání skončilo, zatímco se ostatní aktéři přátelsky loučili, paní Monika seděla opuštěná, jaksi zoufale s hlavou v rukách u diskusního pultíku, kde se jí tak nedařilo. Vzhledem k tomu předchozímu arogantnímu vystupování, mi té zjevně zoufalé ženy ani nepřišlo líto.

Nejsme ovšem, naštěstí, všichni stejní. Na rozdíl ode mne tím zřejmě mocně dojala manažéry České televize, kteří se o ni humanitárně postarali. Nedávno jsem ji znovu na obrazovce zahlédl v jakémsi zbytečném pořadu, tentokrát však už v roli suverénní redaktorky, či spolupracovnice ČT…

Myslím, že pan Kořán, by už také měl zanechat té křečovité teatrálnosti a raději myslet na zadní kolečka. Kdyby se příště ve studiu rozplakal, možná by se později i pro něj v tom veřejnoprávním molochu našel nějaký ten flíček…

Patrně si však zase dělám zbytečné starosti - tenhle člověk asi už žádné milodary nepotřebuje, zřejmě je už do konce života skvěle zajištěný…

http://josefhavranek.blog.idnes.cz/c/174198/Pan-predseda-Koran-coby-televizni-klaun.html