O žvanění
Pustím si vcelku libovolnou stanici TV a vidím mluvící hlavu, odborníka na vliv moči chrobáka na rezivění zemské osy.
Přepnu jinam a po chvíli je mi jasné, že když si nekoupím rotující mop, už nikdy nebudu mít doma uklizeno. Při třetím pokusu zjistím, že pokud nebudu jíst jenom otruby a to v klimatizované místnosti zbavené všech mikrobů, nedožiju se neděle. A to už nezmiňuji diskuse politické, kde se nikdy nedozvíte nic, snad kromě toho, že diskutující oponent je trouba.
Dříve se lidé živili prací, teď, když ji za nás mnohdy zastanou stroje, se živí bezobsažným žvaněním. A protože televize mají hromadu vysílacího času, který je nutné obsadit, internet ještě hromadu GB volných a papír je nutno také něčím potisknout, mají tito zvěrozvěstové zbytečných myšlenek spostu prostoru k realizaci.
Jak tomu uniknout? Jak rozlišit podstatné od nesmyslného balastu? Rád bych na to odpověděl sobě i Vám, ale protože nevím a nechci zbytečně žvanit, nechám odpověď tentokrát na Vás...






