Celý život se snažím dělat správné věci správně. Ne vždy se mi to daří, ne vždy jen mojí vinou. Netrápím se tím dlouho, hledám si nový cíl, novou motivaci, nový smysl života. Jsem poměrně šťastná povaha.

Nestěžuji si, nesoudím se, veřejně reaguji, jen když někdo útočí sprostě na mé blízké a mé přátele. Dementuje jen dement, všichni, co si stěžují, vypadají směšně a soudit se v zemi, kde Ceplové soudí podle novinových výstřižků, kde na Ústavním soudu sedí persony jako Wagnerová, kde John mohl dělat ministra vnitra a kde by mohla Černochová být ministryní obrany, fakt nemá cenu.

Česko je dnes zemí, kde je flagrantně, bez možnosti jakékoli obrany porušováno ústavní právo na soukromí, které je vedle práva na život a práva na ochranu soukromého majetku jediným relevantním právem, jež garantuje svobodu. Odvozená socialistická práva, jako je právo na práci, bydlení, stávku, jsou nadbytečná. Práva novodobá, řekl bych postmoderní, jako je např. právo na informace, jsou nesmyslná bez garance oněch tří základních práv.

Orel much nelapá

Řadu let nechávám bez reakce novinářské lži, fabulace, spekulace, prefabrikované příběhy a sprosté útoky. Mé podnikání, můj byt, moje auto, moje dovolené, můj soukromý život, mé ženy, mé výroky...
Dodnes nás pohůnci od Šmuclerové sledují a vyrábějí prasárny do bulváru. Dodnes většina novinářů používá letité lži a výmysly jako prokázaná fakta a argumenty. Dodnes jsem střídavě odposloucháván, sledován, ostrakizován. Přesto jsem na to kašlal. Orel much nelapá.

Pohár mé trpělivosti definitivně přetekl nad brutálními útoky člověka jménem Kroupa. Ano, to je tentýž člověk, jenž na tělo sobě podobného týpka jménem Tlustý namotal odposlouchávací zařízení, jak teroristé nálož na tělo sebevražedné atentátnice, a vyslal ho do parlamentu s jeho polonahými fotografiemi z vířivky odposlouchávat premiéra Topolánka a provokovat ho k nezákonnému jednání. Neúspěšně.

Nezákonné praktiky, nezákonně získané materiály, nezákonné útoky, nezákonné manipulace s fakty. Že ho žádný soud v Česku neodsoudí? No a co? Já toho mám prostě už dost! Já mám dost argumentů „jedna paní povídala“, blábolů jako „Topolánkovi muži“, goebbelsovských pravd typu „dalíkovsko-topolánkovská mafie“, vymyšlených příběhů a zaplacených kampaní.

Je mi jedno, jestli ho někdo platí, nebo jestli to dělá v rámci šíleného přesvědčení, že jsem zlo, které se dá zničit jen ještě větším zlem. Takových jsme tady vminulosti pár měli a rodí se stále noví a noví
„spasitelé lidstva“. Kroupa, Randák, Bárta. Jaký je mezi nimi rozdíl? U všech účel světí prostředky: „Vymeteme ten Augiášův chlív, kdyby tu neměl zůstat na kameni kámen.“ Jen zdánlivě stojí každý z nich jinde...
Nemíním nikomu vysvětlovat lži a spekulace. Neexistence toho, co se nestalo, je nevysvětlitelná.

Nejsou a nebyli žádní „Topolánkovi muži“. Nejenže jsem je nepotkal, ale ani je neznám. I Bartáka k Šedivému přivedli Nečas s Vidímem.

O pandurech by možná mohl říct něco Grossův kamarád Musela, kdyby „nespadl“ z posedu. Gripeny, pandury i tatry jsou dílem mých předchůdců.

Plnou odpovědnost za řízení ministerstva obrany a zbrojních zakázek nesli mí ministři Šedivý a Parkanová. Nikdy jsem do nich nezasahoval. Američané nejsou bílé holubice. Tlak na prosazení F-16 místo gripenů a Westinghouse do Temelína překračuje veškeré meze. Cabaniss neváhal dokonce lhát. Ale Vondru to stejně nezachrání.

Ta zbrojařská elita, která na mě hází špínu, má sama máslo na hlavě. Je na to jedno hezké přísloví: elita z jelita. V tomto případě kroupového. Už ho bylo dost.

Gripeny, pandury i tatry jsou dílo mých předchůdců. Nikdy jsem do nich nezasahoval.

http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=385109