Čínské hodinky koupené v kamenném obchodě v centru Prahy. S koženým páskem. Dají se nosit, neurážejí a fungují vzorně. Co jsou ratingová hodnocení proti banálnímu kousku čínských hodinek v ruce?

Co jsou zasvěcené makroekonomické studie podepřené čísly a grafy proti nevysvětlitelné prodejní ceně věci, ceně, která by v racionální kalkulaci nepokryla ani její vyložení do regálu obchodu?

Oswald Spengler již kdysi varoval před odehrávajícím se Zánikem Západu. Nedávno se Samuel Huntington s nadšením koupal v malování čerta na zeď ve svém Střetu civilizací a Francis Fukuyama s nadšením pro jasnozřivost sebe samého předvídal Konec dějin. Současné desetiletí se ponořilo do vizí války světů. Ekonomická krize se během uplynulých 20 let několikrát odehrála a nejpozději od roku 2008 je jí dáván přídomek světové, globální a uzavírající snad existenci západní civilizace a celého světa vůbec. Svět už zřejmě ani nevnímá. Jednotlivci přimhuřují oči, aby nemuseli jednoznačně vidět, a poslouchají jen to, co selektivně chtějí slyšet. Stejně se chovají instituce a státy.

Lidé nadávají na režim, vládnoucí oligarchii, prolhanost médií, světové finančníky a stát vůbec. Nejvíc pak Evropané, kteří svůj hypertrofovaný stát blahobytu stvořili. USA se snaží s velkým rozpočtově-bankrotovým úsilím západní Evropu v rozmařilosti dohnat. Velkou část vlastní rozhazovačnosti vyvezly prostřednictvím finančních krizí do světa. Evropská unie na druhé straně Atlantiku prosadila vidinu „společné integrační“ měny za všechny peníze. Nikoho už léta neděsí procentní srovnání nesplatitelných dluhů Portugalska, Irska, Itálie, Řecka, Španělska. EU je stále relativně klidná a ustupuje zdánlivě jen do předem připravovaných pozic.

Čínská výzva
V roce 1967 publikoval francouzský ekonom Jean-Jacques Servan-Schreiber Le Défi Américain (Americká výzva), analýzu upadajícího významu welfare state západní Evropy před tehdy dosud tržně efektivní ekonomikou USA. Kniha byla nakladatelským úspěchem a podnítila autora k propagandistickému tažení Francií a Evropou s myšlenkou ekonomického a mocenského pozdvihnutí Francie kvůli budování kooperující Evropy až po společnou měnu.

V roce 1980 vydává Servan-Schreiber svůj druhý světový bestseller Le Défi Mondial (Světová výzva), kterou by tehdy mohl nazvat Le Défi Japanoise. Popis mrazivého strachu celé západní civilizace z ekonomického nástupu a vítězení tehdejšího Japonska a čtyř „malých asijských tygrů“. Bezradnost Západu tehdy nahradila úspěšná reaganomika a thatcherismus v anglosaském světě. Evropa se pak plně a nadšeně ponořila do „pokusu o nemožné“ – o fungující evropskou federaci a federální měnu. Výsledek máme tento týden na summitu EU na talíři. Japonsko se zmítá ve svých měnových i hospodářských krizích již druhé desetiletí.

V silném informačním šumu předchozího půl století se zapomnělo na Čínu. Tajemnou zemi, která se kdysi pokoušela o „velký skok“. Zemi, která nikdy v historii nepodlehla pokušení teritoriální mocenské expanze. Najednou je zde, uvnitř bran, na světové scéně a je hráčem číslo jedna. Hrozí USA, že již nebude další americké katastrofální deficity financovat. Evropu objíždějí vrcholné čínské delegace a jsou očekávané jako mana nebeská. Předpokládá se totiž, že nějak charitativně „zalepí“ nyní již viditelné bankrotové stavy na celém kontinentu.

Evropané ani Američané však stále nevidí přes svoje zkracující se stíny současné čínské výzvy naplno. Významný japonský ekonom, analytik a poradce řady japonských vlád Keniči Ohmae z uskupení Project Syndicate však píše o Le Défi Chinois (Čínské výzvě) a o „Asijském století“.

Jiná mentalita
Až od roku 2008 se však skutečné věci stávají viditelnými. V roce 2011 už jsou viditelně neřešitelnými. Jedině snad, kdyby to Čína všechno koupila – ostrovy, utility, banky, vůbec nás všechny – a nějak to obstarala. Pro náš západní klid a (ztrácející se) sebevědomí. A Čína expanduje, dominuje a činí viditelnými již desetiletí získávané pozice. Teď. Má jinou mentalitu, nevysvětlitelné a nepochopitelné (mimo)ekonomické výrobní a obchodní kalkulace. A výdrž.

Čína zavaluje nic nechápající západní svět vším kromě komodit a energiíNe, nedá se a nechce se tomu uvěřit. Evropa i Severní Amerika teprve začínají připouštět se zpožděním starý problém z předvčerejška – s jižním neproduktivním a výhradně konzumentským přistěhovalectvím. O čínské pracovitosti, cílevědomosti, skromnosti a decentnosti však západní svět stále nechce příliš vědět.

Stačí si však číst dávného mistra Sun C‘ a jeho Umění války – nejen vojenské. Ne Fukuyamu. Už to není jen hedvábí, co odvádělo peníze z Evropy. Je to vše, čím kromě komodit a energií Čína zavaluje nic nechápající západní svět.

Za víc nestojíme
Každý z nás potřebuje individuální razantní uvědomění a faktické procitnutí. U každého nastává jinak. U mě se to stalo minulý týden. Ne, nepraštil jsem hlavou do kandelábru. Při čekání na tramvaj v centru Prahy jsem vkročil do kamenné prodejny knih. U kasy vedle jiných drobností prodávali užitečně a solidně vypadající pánské hodinky. S celokoženým páskem. V bublinovém sáčku. S nápisem „prosím, jen si vyměňte baterku“. To celé za 19,- Kč. Nerad uvádím cifru slovy, ale budiž: „Za devatenáct korun českých.“ Za tu částku se nesvezete ani nejkratší vzdálenost tramvají, nedostanete ani celé pivo a s obtížemi koupíte jednu porci zmrzliny.

Vím, je to tak s celým čínským exportem do Evropy. Evropská práce přijde na stonásobně víc plus náklady na welfare state. Nemohla to být ani evropská cena materiálu, dopravy a distribuce. Ani produktivita. Za tyto částky si nás Číňané koupí. Za víc nestojíme.

Když jsem přinesl strojek k hodináři pro novou baterku, hodná zručná paní za pultem po mé informaci o ceně celé věci zaplakala a řekla, že krám zavře a že neví, co bude dělat. Kdyby se cena rozkřikla, neprodá ze svého sortimentu ani řemínek k hodinkám.

Dají se nosit, neurážejí a fungují vzorně. Žijeme v období „Čínské výzvy“. Zvykněme si na to.

http://www.ceskapozice.cz/zahranici/geopolitika/zanik-zapadu-potvrzen