o úředníka ministerstva školství Ladislava Bátoru vybudila mediální debatu o tom, zda může státní úředník „hlásat svoje názory“. Toto slovní spojení jsem objevil v posledních dnech hned v několika novinách a velmi mě zaujalo.

Trávníčkův Slovník jazyka českého totiž praví: hlásati = hlasitě volat, veřejně rozhlašovat, zvěstovat, kázat, propagovat.
Pokud si ovšem rozkliknete na Facebooku stránky Ladislava Bátory, nenajdete v nich mimo základní informace o jeho osobě nic. Jeho texty, v nichž „hlásá“ svoje názory, se vám totiž zobrazí až tehdy, požádáte-li ho aktivně o facebookové přátelství a on je přijme.
Takže žádné „hlásání“ názorů (viz Trávníček), ale elektronická korespondence s pár přáteli a známými, v tomto případě facebookovými.
 Z tohoto úhlu pohledu je ovšem osočování Bátory, že nevhodně pomlouvá člena vlády, směšné. Pokud by totiž měli přijít o zaměstnání všichni státní úředníci, kteří v hovorech mezi sebou nebo v sms zprávách či v mailech pomlouvají své nadřízené nebo nadávají na členy vlády, byli bychom okamžitě bez jednoho jediného státního úředníka. (Krásná představa, že ano?)
Skutečné „hlásání“ názoru na ministra zahraničí Schwarzenberga  v tomto případě tedy rozhodně nečinil Ladislav Bátora, ale media, která bezostyšně (jak je v kraji zvykem) vytáhla z jeho soukromých facebookových stránek určených výhradně jeho facebookovým přátelům přesně to, co se jim hodilo a umně upletla z lejna bič.
Bývaly doby, kdy by takové jednání bylo prohlášeno za neslušné a zavrženíhodné, ovšem v dnešní době je bohužel pokládán facebook za zcela veřejný prostor, z něhož může kdokoliv, najmě media, komukoliv uloupit, co se jim zalíbí a zhodí.
Debata by se tedy v tomto případě neměla točit kolem problému, zda může státní úředník veřejně hlásat svoje názory na správu státu a jeho správce, ale o míře loyality (všiměte si, že pro tuto ctěnou vlastnost čeština ani nemá slovo), kterou by měl mít každý zaměstnanec ke svému zaměstnavateli.  Ale hlavně by se měla točit kolem jiného, podstatně závažnějšího problému: ochrany soukromí v elektronickém věku a nadvládě medií, která jsou schopna v zájmu neviděných vlivových skupin v pozadí v podstatě odrovnat každého, na koho ukáží prstem.
Doufám jen, že alespoň čtenáři tohoto listu jsou natolik soudní a světa znalí, že jim je zcela jasné a zřejmé, že v tomto případě  vůbec nejde o Ladislava Bátoru a jeho pár slov na adresu Karla Schwarzenberga z jeho soukromých facebookových stránek, ale o pokračování politického boje jinými prostředky, v němž je, bohužel, dovoleno  všechno.