Česko slíbilo Izraeli, že bude hlasovat proti přijetí Palestiny do OSN. Není to ještě skálopevně jisté, Česko také slíbilo, že se bude podílet na celoevropském protiraketovém deštníku, a pak couvlo před nátlakem postsovětského Ruska,

 ale i tento slib je dlužno kvitovat pozitivně. Základním kritériem pro přijetí do OSN přece musí být civilizované chování státu, o který jde.

Takzvaná palestinská otázka by mohla být vyřešena už před desítkami let, kdyby arabské státy byly ochotny ustoupit od ideje „zahnat Židy do moře“.
Stačí si představit, co by se stalo, kdyby Němci nepřijali obyvatelstvo vyhnané z Československa, Polska, Dánska a dalších zemí, kdyby vyhnance zavřelo do lágrů, a kdyby trvalo na obnově hranic z roku 1938. Příklad kulhá v tom bodě, že zde nejde o obnovu hranic, ale o vymazání státu z mapy, se všemi důsledky. Z celé někdejší historické Palestiny by mohla být zahrada Blízkého východu a oáza prosperity, nebýt antisemitské bigotnosti a náboženského fanatismu.

Otázka tedy nestojí, zdali Palestina ano či ne. Samozřejmě ano, když mohla vzniknout Makedonie, proč by ne Palestina? Jde ale o normy soužití se sousedy a palestinské normy jsou zatížené raketami. Bohužel, postoje vůči „palestinskému problému“ se štěpí podle pravo–levé osy. Je to samozřejmě nesmyslné, vždyť v izraelském veřejném životě je víc levicových prvků, než bylo u nás za dob vlády jednostrany, kdežto arabské státy jsou vesměs temné diktatury – jedna se právě hroutí a lze předvídat, že ji nahradí druhá, pravděpodobně ještě horší. Ale ne všechno na politické scéně je logické a „levicová podpora palestinské věci“ je převážně odvozena z premisy, že co podporují Američané, je špatné.

Nad tím vším se můžeme pozastavovat, ale funguje to tak už po desítky let a těžko se to změní. Doufám, že se nezmění aspoň ten naznačovaný český postoj v této věci.

http://neviditelnypes.lidovky.cz/palestinska-kauza-03m-/p_cirkus.asp?c=A110828_214353_p_cirkus_nef