Středeční zasedání vlády bylo skutečně povedené. Na místě ministra financí seděl náměstek Ladislav Minčič za ODS, a schytával to jak zprava, z vlastní strany i zleva, od ministrů z Věcí veřejných.

Hlavní pachatel, na nějž by se normálně snesla vlna kritiky, byl v době jednání vlády bůh ví kde. Takový postup ještě nezažil žádný polistopadový kabinet. Vláda totiž schvalovala balík těch vůbec nejdůležitějších zákonů, které měl Kalousek obhajovat – daňovou reformu.

Mediálně obehraným důvodem nepřítomnosti Kalouska a ostatních ministrů za TOP 09 na vládě je kauza Bátora. Skutečné důvody je však třeba hledat jinde.

Zdanění hazardu
V dodatku koaliční smlouvy se vládní strany zavázaly, že se zasadí o vyšší zdanění hazardu. Není divu. Z oficiálních  sto třiceti miliard, které se v tomto problémovém kšeftu ročně protočí, stát získá na daních pouhých osm. Zbytek končí v často nepřehledné spleti nejrůznějších zájmových uskupení, aniž by bylo zcela jasné, kde peníze nakonec končí. Kalousek měl proto připravit novelu loterijního zákona, která by daňový objem zvýšila. To ale nesplnil, a z koaličních kolegů si udělal vysloveně dobrý den. Véčkařům, kteří na vyšší zdanění nejvíce tlačí, a kteří podmínili souhlas pouze tehdy, pokud by byl daňový výnos alespoň deset miliard, nebyl ministr financí schopen předložit jedinou analýzu, jak ke svým výpočtům došel. A to ani, když o ně požádala oficiálně předsedkyně legislativní rady vlády Karolína Peake. Není divu, že sílí spekulace o tom, že je Kalousek světu hazardu zavázán více, než by bylo zdrávo.

Stejně neslavně zatím dopadá i Kalouskem navržená reforma daně z příjmu – jeho vlajková loď, kterou začal připravovat k vyplutí už za vlády Mirka Topolánka. Cílem reformy bylo především odstranění nejrůznějších, často pochybných výjimek, které jsou hotovým eldorádem pro daňové úniky. Ze sto dvaceti výjimek jich však Kalousek nakonec seškrtal pouhou čtvrtinu. Těžko tak může obhájit v diskusi před vládními kolegy, kteří jsou v zajetí nejrůznějších lobbistických a resortních zájmů, proč škrtl výjimky právě jim, když jiné pro změnu ponechal v platnosti. Tolik diskutované stravenky nebo režijní jízdenky pro ajzboňáky i s rodinkami jsou jenom nejmarkantnějším příkladem. Stravenky byly sice zrušeny, ale investiční pobídky i režijky zůstaly, aniž by byla jasná jednotná filozofie takového postupu.  Z jednoho z nejdůležitějších daňových zákonů, který ovlivní životy každého z nás, tak Kalousek udělal politickou ruletu, která postrádá základní logiku a jednotné zásady. Není divu, že se mu nechtělo tento prapodivný způsob obhajovat na vládě. S daňovou reformou přišel Kalousek na vládu už 10. srpna. Jenže k ní bylo tolik připomínek, že byla stažena z projednávání. Úkol vypořádat připomínky do čtrnácti dnů ale splnil jenom částečně. Řada rozporů se kvůli jeho neúčasti na vládě vrátí jako bumerang na jednání koaličních grémií, což pochopitelně zpomalí harmonogram reformních prací.

Černá díra v rozpočtu

Plošné seškrtání existujících výjimek či vyšší zdanění hazardu dnes není jenom otázkou ryze politickou či ideologickou, ale i vyslovenou fiskální nutností. Nedávno byl snížen odhadovaný růst HDP na příští rok z avizovaných 2,7 % o polovinu procenta. S tím, jak se postupně znovu stahují mraky nad světovou ekonomikou, dá se očekávat další pokles. Přitom pokles růstu HDP o jedno procento znamená v reálu pokles daňových výnosů o zhruba třináct miliard. O schváleném deficitu ve výši 3,5 % HDP na rok 2012 se tak může vládě jenom zdát. V takovém případě by měl každý zodpovědný ministr financí začít šlapat na brzdu, a s tužkou v ruce hledat, jak snížit výdaje, či zvýšit příjmy. Nic takového však z MF, které dělá mrtvého brouka, nepřichází. Kalouskovi se nelze divit. Společenská nálada je napjatá, lobbisté neústupní. Tak proč si kazit renomé „nejspěšnějšího ministra financí EU“ nějakými nepopulárními balíčky? Situace tak začíná nápadně připomínat podzim před čtyřmi roky. Tehdy Kalousek sveřepě trval na zcela nereálném růstu HDP, přestože všechny indikátory ukazovaly, že skutečností bude naopak reálný pokles. Výsledkem byl nejvyšší deficit státního rozpočtu v historii ČR. Na Kalouskovu hlavu se dodnes kvůli tomu snáší vlna kritiky a posměchu, což při svém egu logicky nevydýchává. Bátora je tak jenom vhodnou záminkou dát ruce pryč od narůstajících problémů státních financí, a nechat v nich vymáchat zbylé dvě koaliční strany.  Zda tím Kalousek sleduje jenom to, jak se vyvléci z aktuálních problémů, či zda už nad existující koalicí zlomil hůl definitivně, ukážou následující měsíce.  V podstatě je mu vlastně jedno, zda bude ministrem financí v pravicové vládě Petra Nečase, či předsedou rozpočtového výboru za levicové vlády Bohuslava Sobotky. Hlavní je být vždycky pěkně lidovecky „při tom“.   

http://virtually.cz/journal/?q=node/4073