Už jen to je diskriminující, že zatímco se to všude hemží různými vládními, ministerskými, krajskými i samozvanými poradci pro otázky menšin, poradce pro otázky většin jsem nezaznamenal ani jednoho.
 

Rozhodl jsem se tuto do nebe volající nespravedlnost napravit a ustanovil jsem svou maličkost, se souhlasem své ženy a našeho psa, takovým poradcem.

Nejdříve tedy otázka komu budu vlastně radit? Mám radit každému, kdo se necítí být nějakou menšinou nebo jen těm, kteří se alespoň v něčem cítí být většinou? Mám právo radit plešatému zahrádkáři, kterých rozhodně většinový není, když se tento zároveň hlásí ke katolickému vyznání, platí daně, je ženatý a ke všemu ještě běloch jako poleno. Nebudu mu tedy radit v oblasti pěstování ředkviček a likvidace vší, ale rád mu poradím s návštěvou mše svaté či finančního úřadu, při hledání vhodné milenky a s případným opalováním.
Dále se naskýtá otázka proč vlastně radit? Na to je odpověď zcela jednoduchá: protože většiny jsou proti menšinám zcela bezradné. Bezpochyby i proto, že nemají žádné poradce!
A poslední otázkou je - jak vlatně radit. Tady vyjdu zcela z již zavedené praxe poradců menšinám. Radit je nutno fundovaně, adresně, v souladu s politickou objednávkou, proevropsky a především zcela zdarma.
Tak, a teď už jen zbývá zajistit si potřebný grant nebo dotaci z bezedných státních nebo evropských prostředků a mohu začít. Nesmyslně žvanit, jak ostatně vidíte, už docela umím.

http://wolprecht.blog.idnes.cz/c/208298/Poradce-pro-otazky-vetsin.html