Al-kajda veřejně podporovala rebely v Libyi, na straně kterých i její členové bojují. Západní státy podporují svržení Mubaraka v Egyptě a zdejší islamisté získávají stále větší sílu. Na Sýrii se postupně připravujeme podle stejného scénáře jako na Libyi

Zatím jsme u politických, hospodářských a finančních sankcí. Mezitím OSN směřuje k uznání Palestiny plné teroristů jako samostatného státu se všemi náležitostmi. Výsledek těchto „demokratizačních“ změn? Jediný skutečný spojenec západní civilizace v této oblasti, Izrael, má kvůli tomu více problémů, než kdy před tím.

Čím více si někteří lidé namlouvají, že nelze aplikovat jednoduchá řešení, neboť svět a vztahy jsou prý (multi)komplikované, tím více problémů, které se kumulují a nestíháme je opravdu řešit, postupně vzniká. Bohužel už ne omezených územím, ale roztažených všude. Jeden z mála států na světě, který lze považovat za stabilní co se vnitřní i mezinárodní politiky týká, ale i s ohledem na ideje a konzistentní postoj téměř ve všech oblastech života, je Izrael. V porovnání s ostatními státy v oblasti je jedničkou v řadě odvětví a na rozdíl od těch, kteří se snaží skrze „demokratizační“ procesy sesadit současné vedení, aby mohli sami uchopit moc do rukou (a ať chceme nebo ne, postupně se odkrývají a je vidět, že řada z nich jsou tvrdí islamisté), mají v Izraeli skutečnou demokracii už desítky let. Důvody jsou dva. Zaprvé si svou existenci vykoupili v minulosti krví a nadále každý den vykupují a zadruhé jsou vývojově po všech stánkách obyčejných lidských vlastností o několik pater výš, než lidé v okolních státech. Na tom nezmění nic ani současné demonstrace v Izraeli samotném, které jakoby náhodou vznikají zrovna v době, kdy se to sere všude okolo a islamisté v okolních zemích získávají na síle.

Od doby, co západ začal v okolních státech podporovat současné změny, je na tom Izrael stále hůř. Kromě faktu, že OSN chce uznat Palestinu samostatným státem, přičemž hlavním cílem militantně nejsilnější politické strany je vyhladit Izrael z mapy světa, dostávají se do vedení vojensky silného Egypta islamisté, z nichž část zcela otevřeně sdílí stejné cíle. Včera dokonce ti, kteří původně mírumilovně demonstrovali ve prospěch demokratizace v Egyptě a proti Mubarakovi, nakonec v rozzuřeném davu plných jistě demokratických myšlenek v hlavě (jak jinak) zaútočili na velvyslanectví Izraele v Káhiře (více například zde).

Izrael, na rozdíl od řady evropských politiků, nikdy neaplikoval politiku bílých vlajek, která ve svých důsledcích neznamená nic jiného, než postupně vzrůstající sílu islámu po celém světě. Místo toho, abychom podporovali jediného skutečného spojence, kterého máme v jedné z nejproblematičtějších oblastí světa, navíc velmi blízko Evropě, házíme podporou rebelií v okolních státech Izraelcům klacky pod nohy. A to se nám z dlouhodobého hlediska vymstí stejně, jako vývoz našeho systému za pomocí humanitárních bomb a střel s plochou dráhou letu, nebo současná otevřená multikulturalistická evropská politika, díky které si do našeho vlastního bordelu přidáváme další, aniž bychom si před tím poradili s nepřeberným vlastním bordelem v mnoha oblastech.

http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/209549/Dusledky-demokratizacnich-procesu-ve-svete-Izrael-v-ohrozeni.html