Vysmívat se Pravdě, Lásce a podobným vznešeným pojmům je vyložená zvrácenost. Alespoň v tom se lze s těmi, kteří se tak nadšeně hlásí k pravdoláskařům,  téměř bezvýhradně ztotožnit…

To mohu z fleku podepsat. To následné nedorozumění ale spočívá v tom, že tihle pravdoláskaři obvykle nejsou ironizování - vysmíváni pro ty  překrásné ideály, ale zejména proto, že si tyhle pojmy tak jednoduše zprivatizovali, přivlastnili, zmonopolizovali a sami se podle nich moc  neřídí!

Že kolem těch krásných slovíček sice dělají příšernej brajgl, ale když přijde na věc, chovají se stejně - občas i hůř, než ostatní, kteří s tou pravdou a láskou pořád tak únavně nešermují…

Ostatně, netřeba jen teoretizovat. Takovou typickou pravdoláskařskou politickou stranu jsme už tady přece zažili na vlastní kůži. Úplně každý se tak mohl přesvědčit, o co tady vlastně běží. Říkalo se tomu Unie svobody. Žádná jiná strana se až doposud nedokázala  tak šikovně ohánět tolika krásnými, ušlechtilými ideály, proklamacemi.

Dnes už se to ale raději moc nepřipomíná, ani není jaksi šlušné o tom mluvit! Jak to, že tahle echtovní strana Pravdy a Lásky tak  horlivě podporována prezidentem, novináři, uměleckou frontou -  nejenže na celé čáře nezvítězila, ale po krátké době skončila naprostým fiaskem, ostudou - doslova hanebně?!

Soudím, že je to možné přičíst zejména trapnému faktu, že většina lidí se za ta krásná, vznešená slovíčka jen schovává. Když jde potom opravdu do tuhého, lidé obvykle na ty ideály rychle zapomínají…

Pokud jde o mne, nejenže se těm pravdoláskařům také vysmívám, ale často mě i  štvou. Nejen z toho tragikomického příkladu Unie svobody je více než patrné, že oni té lásce, pravdě, cti, atd.,atd., poctivě neslouží, že je, bohužel, často jen  hanebně  zneužívají k vlastnímu prospěchu…