Fero dorazil večer domů naštvaný tak, jak ho Věrka za několik let, co jsou spolu, ještě neviděla. V první chvíli se lekla, že dostal v práci výpověď a protože v Chomutově to s prací není bůhví jak veselé, začala přemýšlet, co budou dělat. Jsou cikáni a cikána jen tak někdo nezaměstná, navíc v týhle posraný době.

„Co se děje?“ zkusila zjistit příčinu Ferova nasrotismu s úsměvem položenou otázkou.

„Nic,“ odsekne jí Fero a Věrka zbystří.

Fero je normálně pohodář s veselou opičkou a tohle u něj není normální. Věrka zažila, jak byl vzteky bez sebe, když jim z Kanady napsal Ferův bývalý spolužák Dežo, místní cikánské nemakačenko, flákač a příležitostný zloděj, jak se tam má dobře a jak jsou všichni blbí, že tu ještě zůstávají. Jenže dnes to bylo jiné. Fero byl opravdu nasraný. Svaly v obličeji mu cukaly a vibrovaly jako struny znějícího cimbálu a obličej hrál všemi barvami, až o něj měla opravdu strach.

„Napíšu ministrovi!“ prohlásí rezolutně Fero.

Věrka sice nevěděla, proč a o čem by zrovna Fero psal ministrovi, ale jako chytrá manželka pochopila, že se to stejně dozví později a že kladením dalších dotazů ničemu nepomůže, ničeho nedosáhne a hlavně se nic nedozví. A tak nechala Fera, aby si sedl v kuchyni ke stolu, vzal papír, pero a psal.

A Fero psal a nadával. Dopis napsal jednou, pak ho roztrhal a napsal znovu. Nakonec ho ještě třikrát opravil, vynechal mnoho sprostých slov a hodinu po půlnoci prohlásil: „Mám to!“

A Věrka se nestačila divit, když četla, co Fero napsal:

„Vážený pane minystře,

jmenuju se Fero a jsem cikán. Makám v místní tiskárně etiket a žiju se svou ženou Věrkou a naším synem v Chomutově a chci vám napsat, že už toho mám dost a že doufám, že s tím něco uděláte, protože tohle je už vážně na palici.

Že jsem cikán jsem vám psal. Nemám to jednoduchý, ale nestěžuju si. Lidi na nás sice koukaj zkrz prsty, ale když sekáte latinu a makáte, je to cajk. Franta od vedle je bílej a jsme kámoši. I lidi v bytovce sou v pohodě a pochopili, že nejsme všichni jako Dežo, můj bejvalej spolužák, co krad a flákal se a my ho všichni živyli. Naštěstí je už v Kanadě.

Jste minystr spravedlnosti a spadaj pod vás soudci. Včera jedna pyzda od nějakýho soudu snížila trest pro toho grázla, co s ještě jedním šmejdem znásilnili a zmlátili dvanáctiletýho kluka. Asi ste o tom něco čet nebo slyšel. Chci vam napsat, že mě to sere a že byste s tim měl něco udělat.

Franta říkal, že můžete podat nějaké odvolání nebo dovolání k úplně nejvišímu soudu a já bych vás o to chtěl moc poprosit. Věrka taky a Franta s tou svoji taky. A Franta je bílej!

Oni toho kluka kopali, mlátili, řezali jako hovado a pak ho nutili dělat tak hnusný věci, že je ani nemůžu popsat. Jsou to prasata a dobytek. A ta pyzda jim snížila trest na půlku! Jak je to k sakru možný!!!!!

Všichni na nás koukaj jako na zloděje. Teď zase nějaký cikáni ječí, že jim zastřelili hodný kluky, co normálně kradli a byly v krimu a hned se tam sjeli všichni naši papaláši a řvou, že to byla poprava, že policajti jsou cinklý, že by ten děda měl vyset a že to je rasysmus.

Pane minystr, já jsem cikán a ten kluk, co mu to udělali, byl bílej. Těm našim cikánským papalášům, který to dělaj stejně jenom kvůli love, páč krumpáč nebo fabrika jim nevoní, je ten kluk jedno. Oni mu to totiž udělali cikáni. Prosím pane minystr, mně to jedno není.

Udělejte něco s tou pyzdou a hlavně nechte ty grázly sedět co nejdýl to pude. My jsme slušný cikáni a z tohohle je nám na blití.

Fero z Chomutova“ 

Věrka si dopis přečetla ještě dvakrát, pak vzala pero a připojila svůj podpis. Stejně jako Fera jí štve, jak na ně lidi hledí, ale moc dobře si pamatuje, jak všichni stáli při Natálce, když jí parta vyholených pomatenců zničila celý život a málem ji o něj připravila.

Věrka totiž ví, že jediný způsob, jak to mezi bílejma a cikánama může fungovat, je, když se bude všem měřit stejným metrem. Ví, že sladký řečičky různých holomků a co hůř, různých státem štědře placených aktivistů, kteří jim prý mají pomáhat, jsou k ničemu. Stejně přijedou jenom tam, kam přijedou kamery a problémy obyčejných lidí jim jsou u zadku.

Věrka chce, aby v ní a Ferovi všichni hned neviděli Deža a ví, že pro to musí něco udělat hlavně ona, Fero a celá jejich rodina. A Věrka i Fero se snaží. Hlavně si ale Věrka nedovede představit, kdyby to, co se stalo tomu dvanáctiletýmu klukovi, se mělo stát jejich mladýmu. Věrka bezpečně ví, že by Fero ty dva, co by mu to udělali, zabil. A bylo by mu úplně jedno, že jsou to cikáni.

http://binko.blog.idnes.cz/c/239699/O-Ferovi-ktery-toho-ma-uz-opravdu-dost.html