Jsem od početí bytostně orientovaný pravičák, nenávidím socialismus, pohrdám solidaritou, nesnáším   námezdně pracující socky, eklují se mi důchodci a invalidi, a mám z toho deprese.

Už při rýhování vajíčka jsem tušila, že budu jiná, než to, co dnes musím potkávat na ulicích. A došlo mi to hned první den v porodnici. Jsem bytostně orientovaný pravičák. Když jsem poprvé otevřela oči a viděla vedle sebe tu uřvanou lůzu, udělalo se mi zle. Bylo mi jasné, že vedle mne leží budoucí levičáci, kteří až dorostou, budou zase řvát a budou chtít žít z mých daní. Naštěstí máti měla nadstandard, takže mne hned druhý den přesunuli do pokoje s televizí a internetem, ale to trauma si nesu dodnes. A dodnes taky matce zazlívám, že nerodila na soukromé klinice, abych se tam mohla seznámit hned na počátku svého života s kojenci na úrovni.

Jsem nesmírně ráda, že pocházím z lepší a schopnější rodiny, než ti ostatní. Praprarodiče byli za první republiky někdo, ale únor roku 48 je semlel. Naštěstí prarodiče byli inteligentní a po vítězství toho pracujícího lidu se chovali tržně a vstoupili do té jejich partaje. Nenáviděli komunisty a svůj tichý protest vyjádřili tím, že vstoupili do komunistické strany, kde tiše škodili a škodili. Naškodili si celkem slušný majetek, takže táta s mámou po revoluci nemuseli začínat od píky. Pradědečkovy restituce, dědečkovy známosti a tátovy podnikatelské schopnosti způsobily, že mohu žít plnohodnotný život. Občas mne sice trošinku potrápí ty nejapné poznámky o tom, jakým způsobem se naši vyškrábali mezi smetánku, ale když jsem si přečetla, čím se živili a v čem podnikali předkové těch amerických miliardářů, tak se mi ulevilo. Čert vem ty nepřející závistivce z panelových kuderáků.

Ostatně nemám to v životě vůbec lehké a můj psycholog to ví. Právě proto, že patřím k nadstandardní vrstvě společnosti, trpím mnohem více, než ten plebs. Vy obyčejní lidi si neumíte představit, co je to za muka muset se s vámi stýkat. Úplně stačí, že děláte v tátově firmě a on vás musí platit. Když vidím paneláky, kde ti lidi bydlí, tak je mi zle. Bydlení ve škatulích bez dyzajnu. A nesnáším pohled na své vrstevnice, jak se v podvečer tahají s igelitkami s nekvalitním žrádlem v akci odkudsi ze supermarketu. Oblečené v šuntu z vietnamského šopu, nebo sekáče, navoněné jakýmsi pačokem koupeným v místní trafice. A doma určitě mají nějakého haranta, na kterého musí stát vydávat peníze. Taky mně děsně štve, že mi na silnici furt zavazejí ti „ občani“ v těch autech do tří set tisíc. Kdyby alespoň uhnuli do příkopu když jedu. A vůbec taková děsná auta by se ani neměla vyrábět a prodávat, pak by na silnicích nebylo přecpáno. At´ si jezdí hromadnou dopravou, stejně jsou to zbytečné hromady neužitečných lidí, kteří se neumějí o sebe pořádně postarat. Taky se mi děsně eklují důchodci. Když je vidím šmatlat po městě a přepočítávat v peněžence ty jejich drobáky, tak je mi mdlo, když si představím, že nebýt revoluce mohla jsem jednou skončit taky tak. Nebo ti postižení, kdo se na to má koukat. Je to tak neestetický.

Nejvíce mně ale dokážou rozzuřit ti stávkující. Tuhle jsem jela na golf a musela stát na křižovatce, než přešel průvod jakýchsi trhanů, co zase něco chtěli po státu. Chci snad něco po státu já. Co chci, to si koupím. A oni by pořád něco chtěli. Dokonce by nás chtěli ještě více zdanit. Nechci bejt sprostá, ale každý měl přece stejné šance, alespoň to říká papá. Tak už by se konečně mělo rázně skoncovat s tou solidaritou a nebát se jasně říct, že na týhle zeměkouli se prostě rodí lidi kvalitní, kteří jsou VIP, a méně kvalitní, kteří jsou PRD. Takovej je život. My kvalitní nechceme od státu nic, snad jen to, aby se tátovi zbytečně nešťoural v účetnictví.

A nemyslete si, nejsem nějaká blbá blondýna. Úspěšně jsem vystudovala soukromou Univerzitu Prezidenta Karla IV a budu dělat rigorózum na doktorku. Ještě nevím z čeho, ale na tom nezáleží. Akorát si nemůžu vzpomenout, kam jsem dala index. Ale zato mám notes plný mobilů a emailů spolužáků, kteří fakt něco znamenají. Skoro půlku magistrátu, nějaký modelky, a hodně lidí z tátovy branže, co taky začínali na autovrakáči či s jednou hernou na rohu. Vidíte, dnes jsou bakaláři. A zítra budou CSc. Když se my, úspěšní, tak někdy spolu díváme v jednom  leisure resortu aprés ski na televizní noviny, tak nás může trefit šlak, jak je ten Nečas a Kalousek slabej. Pořád si někdo na něco stěžuje, teda hlavně ti pracující. To zase budeme ustupovat té levičácké lůze z ulice, jako kdysi Beneš? Něco o tom z historie vím. Vykládala nám ji docentka a RSDr. X, která dvacet let učila ve Vokovicích na Sorboně. A Sorbona je přece jedna z nejslavnějších univerzit na světě. Akorát sem nevěděla, že Vokovice jsou v Paříži. Ta teda říkala, a všichni jsme s ní souhlasili, že nějaký demonstrace byly pochopitelný v roce 89, kdy byla svržena totalita, ale demonstrovat dnes, když máme všude demokracii, je bolševická provokace. Já si myslím, že je už zase na čase povolat kluky z Pohotovostního pluku Velké Británie a ty levičáky zmydlit. Nejen na ulicích, já bych je nechala zmydlit i u nich doma. Aby si nemysleli, že se bude zase rozdělovat. Soukromej majetek je posvátnej. A jestli někdo tvrdí, že byl často jen nakradenej a rozkradenej, tak to by se muselo dokázat. A to bych teda chtěla vědět jak. Táta se dycky směje a říká, že jeho zájmy zastupuje advokátní kancelář Orel, Jestřáb, Ostříž a společníci, kdežto státní zástupce je tak akorát Myšička, Morče a Králík. Směju se taky, ale stejně jsem trošku nervozní. Ti obyčejní lidi jsou fakt nějak nespokojení. Asi proto, že jsou obyčejní.

Včera po koupeli jsem se na sebe koukala do zrcadla. Tolik let dřiny ve fitku, soláriu, na tenise, golfu, na univerzitě. A teď, když jsem nádherná a dokonalá, bych se měla bát, že nějaké závistivé levičácké  socky všech zemí se zase budou spojovat a žvanit cosi o sociální spravedlnosti ? Tak to teda ne. A proto vyzývám všechny inteligentní lidi, kteří se taky narýhovali jako bytostně pravicoví, spojme se a udělejme těm nespokojencům pořádnej Duchcovskej viadukt.

Diskuzi neotvírám, protože jsem skromná a nestojím o ovace svých pravicových soukmenovců a na nějaké urážky levičáků jsem háklivá.

A to je konec blogů. Time to say good bye.

http://jiriocenasek.blog.idnes.cz/c/248838/Proc-bytostne-nenavidim-levicovou-luzu.html