Neustále jsem nucen porovnávat stav společnosti a hlavně politiky mezi tím co tak rádi nazýváme vyspělé západní demokracie (já jsem měl to štěstí, že v jedné takové zemi jsem strávil polovinu života, takže se skromně domnívám, že na rozdíl od těch, kteří své představy formují podle "informací" našich medií k tomu mám tak trochu právo

 a vlastní zkušenosti) a naší jak stejně rádi říkáme "kotlinkou". Nemohu si pomoci ale rozdíl skutečně vidím.

Nerad to říkám, ale jsme opravdu jiní. Nikde jsem se nesetkal s takovou nenávistí jaká se zdá být primární vlastností naší politiky. Politický oponent už není oponent, je nepřítel, kterého je nutno zlikvidovat - zatím ne fyzicky, ale otázkou je, jak douho to bude trvat.

Začalo to nepříliš dlouho po té "pravdou a láskou" naplněné "sametové revoluci". Já kladu počátek (možná se mýlím, ale takový je můj dojem) do chvíle, kdy Miloš Zeman pozvedl sociální demokracii z prachu a přivedl ji do Sněmovny. Její hlavním politickým úkolem mělo podle něho být "jít vládě po krku". Zeman to pravděpodobně myslel jako jeden z jeho pověstných bonmotů, ale jeho strana si to vyložila jako hlaví a vlastně jediné poslání opozice.

Zcela zapoměla, že hlavním posláním opozice není "jít vládě po krku", ale je jím přinášet a nabízet alternativy k programu a k počínání vlády. Sociální demokraté nevidí vládu jako oponenta, kterého je dobré kritizovat a při tom nabízet voličům alternativu. Zatím jsem si nevšiml, že by nějakou alternativu přinesli. Přináší jen sliby - slibují zrušení všeho co vláda činí, bez ohledu na to, zda je to dobré či špatné. Špatné je podle nich vše, co vláda činí - co špatné, zločin porovnatelný s genocidou je to, jak říkají masám. Alternativním řešením je pro ně třídní boj. Chtějí (a možná budou) vládnout, ale nevědí jak, stejně jako to nevěděli v době, které říkám "rok tří premiérů". Jejich fanouškové v diskusních fórech nechtějí a neumí argumentovat (pravda, jejich milovaná strana jim žádné argumenty nedává).

A tak se už více než dekádu ČSSD snaží s větším či menším úspěchem "jít vládě po krku", její příznivci ten slavný Zemanův bonmot berou více a více doslova, a zdá se, že se stal základním a vlastně jediným programem sociální demokracie.

A nakonec musím s lítostí říci, že se toto heslo začíná stále víc a víc stávat částí politického arzenálu všech stran - už dávno ne jen levice. A nejhorší a nejnebezpečnější je, že je přejímají i davy v ulicích a že ulice začíná nahrazovat sněmovnu jako místo, kde se "dělá politika".

Jsme v tom skutečně jedineční. V naší politice již nejsou gentlemani, politici již zapoměli na to, že slušnost, poctivost a korektnost je jedním ze základních prvků civilizované společnosti.

A voliči již zapomínají, co by měli od svých politiků chtít. Nechtějí program, chtějí krev.

 Zatím jen obrazně.

http://virtually.cz/journal/?q=co-se-mi-dnes-honi-hlavou-1