Žila byla, ale docela tak dávno tomu není, zvířátka. Některá byla zavřena v ZOO. Ta uvědomělejší v kravínech a prasečácích. Tam o ně bylo, protože to byla uvědomělá hovádka, víc než dobře postaráno.

Leč čas oponou trhnul a všechna zvířátka byla vypuštěna do volné přírody. Byl to pro ně šok. Nicméně část zvířátek pochopila, že když chtějí ve volné přírodě přežít, musí se nově nabyté svobodě přizpůsobit. Některá zvířátka šla dokonce tak daleko, že se z nich stali predátoři.

Problém byl v tom, že velká část zvířátek, klavně těch co žila v prasečácích a kravínech si na to nechtěla zvyknout. Život ve volné přírodě se jim na jednu stranu moc líbil, mohla si bučet a chrochtat jak se jím zlíbilo. Jenže na rozdíl od těch chytřejších zvířátek, která se naučila hledat si potravu a nová obydlí, tato zvířátka pořád čekala až je někdo někam zažene, donese jim žrádlo, vymění jim podestýlku, očistí z nich špínu ve které se válela.

Jenže on nikdo nepřišel a tak zvířátka začala bučet a chrochtat nahlas. Dožadovala se návratu zpátky do kravínů a prasečáků, dožadovala se zase pravidelné péče a pravidelného i když horšího krmení. Ale to nebylo všechno. Nejvíc jatečním hovádkům vadila zvířátka, která si na volnou přírodu zvykla. Hovádkům ani tak nevadilo, že dostávají málo a pozdě nažrat. Hovádkům vadilo, že ta volně žijící zvířátka si dokážou tu potravu najít sama a tolik, kolik potřebují. Hovádkům vadilo, že volně žijící zvířátka mají své vlastní nory, hnízda a pelechy. A nejvíc jim vadilo, že ta zvířátka žijí volně a svobodně, zatím co jim nezbývá než bučet a chrochtat, když se jim něco nelíbí.

A proto pro ně bylo daleko důležitější, než aby dostávala pravidelně nažrat, aby ta zvířátka, co se dokázala sama o sebe postarat, tak aby ta byla v kleci co nejdřív...

Že vám to něco připomíná ? Ale běžte, my přece nejsme zvířátka...

http://simonik.blog.idnes.cz/c/276495/Bajka-o-zviratkach.html