Jsem fanda malého a efektivního státu. Ne minimalistického, ne asociálního, ne nesolidárního, ale malého a efektivního. A realita všedního dne? Neefektivní, přebujelý, asociální, místy přehnaně solidární a místy zákeřně nesolidární velký stát, který poskytuje stále se ztenčující rozsah služeb ve stále se zhoršující kvalitě a za stále se zvyšující cenu.

Pokud je rozsah služeb státního aparátu trvale krácen, aniž by z jednotlivých jeho procesů byl umožněn dobrovolný "opt-out" nebo došlo k citelným kompenzacím formou snížení povinných odvodů (daně, pojištění, poplatky apod.), nejedná se o nic jiného, než o státem řízenou zlodějinu a podvod na lidech. Na Strakovku by sprejeři klidně mohli nastříkat heslo: "Vybrat více, poskytovat méně" a nikdo by se nemohl divit.

Kdo říká, že šetří a přitom rozhazuje ve velkém a zároveň velkou silou utahuje šrouby, by nám měl být podezřelý. Protože buď šetřím a nerozhazuji, nebo nešetřím a vybírám, co to jde a utrácím. Ale zároveň tupě neškrtám a nedělám z některých služeb poskytovaných státem nepoužitelné torzo.

Čistě teoreticky se umím smířit jak s minimálním státem s celou řadou mých osobních práv a odpovědností, ale zároveň i se štědrým sociálním státem založeným na vysoké míře přerozdělování. Tedy se státem, který se stará o všechno. Problém ovšem je, že v případě druhé možnosti nejsem schopen opustit roli náročného zákazníka, který si prostě nechce nechat kálet na hlavu a který chce za své peníze adekvátní služby.

Čím dál častěji se mi stává, že se dostanu do situace, kterou bych nazval selháním státu. Nemyslím nějaké skutečně fatální plošné selhání, ale desítky drobných situací, kdy se ptám sám sebe, k čemu vlastně člověk ty daně platí a k čemu ten stát vůbec je, když je vám čím dál víc k prdu a v míře čím dál vyšší jste odkazováni sami na sebe, abyste se postarali.

Je úplně jedno, jestli Vaše žena shání gynekologa, vy zubaře, zda sháníte místo v mateřské školce pro svoje dítě, na zahradě se vám objevilo vosí hnízdo a na vašem parkovacím místě parkuje nějaký blbec. Stát se nikterak nepřetrhne, aby vám pomohl. Hasiči nepřijedou, policisty váš veřejně přístupný soukromý pozemek nezajímá, zubaři zkrátka nejsou a školku si zaplaťte soukromou. Hotovo.

A to nemluvím o perlách typu nemocenského pojištění, které v jeho současné podobě považuji za nejkřiklavější politickou zlodějinu posledních let. Všichni platíme jako mourovatí, abychom pak ve výsledku dostali almužnu a to ještě až po jedenadvaceti dnech nemoci. Páni, kdy já byl naposledy nemocný tolik po sobě jdoucích dnů? Kdy vy? Přitom si vezměte svoji výplatní pásku a jděte do jakékoli komerční pojišťovny. Tam si nechte nabídnout pojistku za stejné peníze, jaké platíte státu. Budete se divit, jakou službu získáte. Přitom nejste-li OSVČ, z povinné účasti na nemocenském pojištění se nevyvážete.

Nebrečím, nestěžuji si a hlavně nevolám po všemocném a silném státu. Nepotřebuji jeho přehnaně vřelé objetí zaplacené naší svobodou. Navíc jsem zdravý muž v nejlepších letech a umím se postarat o sebe i své blízké. Jenže celá řada lidí je na tom úplně jinak a i já nebudu mladý a v plné síle věčně. Pokud chceme minimální stát, OK. Pokud chceme štědrý sociální stát, také OK. Pokud je výsledkem konání všech našich vlád za posledních 20 let minimální stát s náklady štědrého sociálního státu, NENÍ TO OK!

Umím si zajistit likvidaci vosího hnízda nebo nechat odtáhnout arogantního hlupáka ze svého parkovacího místa a rád si to v budoucnu zajistím, bude-li třeba. Jenom prosím stát, ať se nechová, jako kdyby mi podobnou službu poskytoval a chraň ho ruka Páně chtít za ní byť jen jedinou korunu! A když to nezvládnu? Tak to zvládneme v rámci rodiny, obce, města nebo kraje. Vždyť co tak strašného nám hrozí? Že zjistíme, že stát, jaký tu máme dnes, je úplně k ničemu a že sami to zvládneme lépe? Ano, to je velmi pravděpodobné. Vy se toho bojíte?

http://binko.blog.idnes.cz/c/277803/Minimalni-stat-maximalni-zlodejina.html