Podle  nedávno zveřejněných výsledků ankety mezi českými firmami, nejhorším letošním  legislativní  počinem  je  postih  švarcsystému.  Odbory  hodnotí situaci  přesně  opačně a rádi by  podnikatelům ještě více „utáhli šrouby“.
 

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR vypracoval pro poslední, dubnové jednání Tripartity   materiál   nabádající   k   sblížení  podmínek  zaměstnanců  a živnostníků.  Odboroví  předáci  v  něm  tvrdí,  že státní rozpočet si může polepšit  až  o 90 miliard korun na úkor drobných podnikatelů. Argumentují, že  tito v průměru odvádí ve srovnání se zaměstnancem třetinu na zdravotním pojištění,  polovinu  na  pojištění  zdravotním a šestinu na dani z příjmu. Stejnou  rétoriku  štvoucí  veřejnost  proti  podnikatelům  používají kromě odborových bossů také sociální demokraté, komunisté a ministerstvo financí. Vedle  dětí,  studentů,  důchodců a hendikepovaných, kteří skutečně nemohou pracovat,  však  existuje  skupina  občanů, která neplatí jak daně, tak ani zdravotní  a  sociální  pojištění.  Naopak  je  pouze spotřebovávají. Jde o zaměstnance státu, jejichž výplaty i všechny související odvody pocházejí v celém  objemu  ze  zdanění,  přičemž   v  loňském roce dosáhly částky 130,2 miliard korun.

Sjednocení  podmínek  mezi zaměstnanci a podnikateli by znamenalo používání stejného  biče  (tedy  sjednocení  daní  a  odvodů),  ale i cukru (pravidel zákoníku  práce),  pro  obě  skupiny. Co by to znamenalo v praxi? Smlouvu s podnikatelem  by  bylo  možné  ukončit  nejdříve  za  dva  měsíce od podání výpovědi  a  pod  podmínkou  nároku  na  odstupné  ve  výši  tří  měsíčních fakturací.  Odběratel  by  ale  nemohl dát výpověď bez udání důvodu (stejně jako  je tomu v případě zaměstnance), ale pouze z organizačních důvodů nebo pro  hrubé  porušení  podnikatelské  kázně.  Živnostník  by  měl  nárok  na minimální  měsíční  fakturaci,  osmi  hodinovou pracovní dobu a za škodu by smluvnímu  partnerovi  ručil  pouze  do  výše  čtyř  a  půl násobku měsíční fakturace.  Odběratel  by  odpovídal  za ztráty a dluhy vzniklé rozhodnutím živnostníka,  musel  by  mu platit přestávky na oběd, odměnu za dovolenou a státem vyhlášené svátky, poskytovat příplatky za práci přesčas a o sobotách a   nedělích,   kupovat   pracovní  pomůcky  (rukavice,  montérky,  čistící prostředky,  ručníky…)  a zajišťovat zázemí v podobě toalet, sprch a šaten. Vedení  účetnictví,  výpočet  daní  a  sociálního  i zdravotního pojištění, mzdovou agendu jeho zaměstnanců a veškerou statistiku ve vztahu ke státu by za  podnikatele  prováděl  odběratel,  živnostník  by  pouze  jednou za rok podepsal přehled o příjmech.

Je  zcela zřejmé, že do takto regulovaného vztahu by podnikatelé vstupovali  pouze   s  krajní  nevolí.  A  pocit  zoufalství  zažívá  každý  racionální zaměstnavatel,  přijímající  v režimu zákoníku práce  nového zaměstnance. Z tohoto  důvodu  v  Česku panuje vysoká obliba švarcsystému, což je ustálený výraz  pro  volný  smluvní vztah nezatížený popsanými absurditami. Evropská unie sepsala Řecku seznam úkolů, které musí letos vykonat, aby mohlo čerpat přislíbenou pomoc. Mimo jiné má uloženo provést změnu pravidel pro najímání zaměstnanců  i  mzdové vyjednávání mezi firmami a odbory. Vlády Španělska a Itálie  deregulují  pravidla  pracovního trhu. Zavedením sankcí za najímání živnostníků na pozice zaměstnanců však Česko míří přesně opačným směrem.

Stovky  advokátů  si  dnes lámou hlavy jak své klienty ubránit před nájezdy úředních  kontrolorů. Lidé, místo aby dělali něco užitečného, marní energii vymýšlením,   jak  se  vypořádat  se  státní  buzerací.  Nedivme  se,  když instalatér   opravující  kapající  kohoutek,  bude  zaměstnancem  firmy  na Seychelách.

Politici  spoléhají  na  to, že živnostníci se budou chovat jako Ivan Děnisovič  z  románu  Alexandra  Solženicyna, který byl šťastný za nalezení nedopalku  cigarety nebo když byl pouze mírný mráz - 20 °C a nikoliv - 40 ° C,  že  aktivní lidé chtějí rozhodovat sami o sobě a budou podnikat i kdyby měli  platit  99 procentní daně. Všeho ale do času. Část živnostníků dnešní aktivita vlády opravdu vyžene na úřady práce, do šedé ekonomiky a do státní správy,  kde  je  v  kancelářích  přece tak krásně. Teplo, světlo, nefouká,
neprší  a  každého  desátého  přijde jistý plat a občas se něco přikrade na státních zakázkách.

Otázka  spíše zní, proč se odvody zaměstnanců nesníží na úroveň podnikatelů za  současného  odbourání jejich pracovně-právní ochrany. V logice politiků se  však  daně  vždy sjednocují směrem nahoru. Je nutné, aby současná vláda přestala útočit na živnostníky a naopak podporovala šíření švarcsystému. Ne úředníci a represe, ale pružný pracovní trh generuje hospodářský růst.

http://virtually.cz/journal/?q=kdyby-se-tak-podnikatele-meli-jako-zamestnanci