Tomáše Kluse znám už asi pět let a nikdy se mi jeho písně nelíbily.

 V první řadě se mi nezamlouvají jeho texty, což je údajně jeho nejsilnější stránka. Dřív jsem ho považovala za obstojného zpěváka, což mi ale rozmluvili. Zůstává tedy ještě třetí a asi nejdůležitější část jeho úspěchu – je to blonďák. Údajně má dobré improvizace, které jsem ale nikdy neslyšela, protože bych na jeho koncert nešla. Naopak musím v rádiu dokola poslouchat jednu jeho odrhovačku. A tak se ptám stejně jako on – za co, panebože, za co? Vím, že nemůže za to, co v rádiu hrají. Může jen za to, že složil písničku natolik stupidní, prvoplánovou a primitivní až se z ní stal hit. Tady je předělávka jeho písně, kterou si můžou zanotovat všichni, jimž už originál leze na krkem. Mimochodem, kdo z vás si pamatuje z písně víc než „Za co, panebože, za co?“ i to je poměrně spolehlivá známka špatného textu – nikdo si jej nepamatuje. Možná naštěstí.     

Za co, panebože, za co, musíme to poslouchat?
Za co, panebože, za co, to musí pětkrát denně hrát?
Za co, panebože, za co, čtyři minuty v prdeli?
Za co, panebože, za co, tak snad ho někdo odstřelí.

V zemi kde předplatili Slavíka,
jeho jméno nikomu nic neříká.
A i když má pár fanoušků,
písně vydává spíš na zkoušku.

A bez nejmenší obavy
pak tyhle sračky hustí do hlavy
a myslí si jak je výjimečný,
když ukáže na problém věčný.

Je to hold úděl barda klasika
nic nedělat a naříkat,
v bláhové naději a v domnění,
že on snad něco pozmění.

Aby se jeho nemohoucnost zakryla,
rád se odvolává na Kryla
a myslí si jak je úžasný,
když složí song míň než dočasný.

Za co panebože, za co, musíme to poslouchat?
Za co panebože, za co, to musí pětkrát denně hrát?
Za co panebože, za co, čtyři minuty v prdeli?
Za co panebože, za co, tak snad ho někdo odstřelí.

http://lacinova.blog.idnes.cz/c/284395/Za-co-paneboze-za-co.html