Jakkoli se vám to nezdá možné, milost může udělit i obyčejný občan. Bez ústavního soudu i bez udýchaného senátu. Tuto šanci máme opravdu všichni a tak jsem zkusil vzít na milost Miloše Zemana.

Řekl jsem si, že chlapa dělá velkorysost, nadhled a smysl pro humor, a tak jako tak Miloš Zeman prezidentem prostě je. A bude. Dočtete se na něj vskutku leccos: že je to arogantní křupan, vidlák, lhář, alkoholik, pijan, populista a mnoho dalších pejorativ. Úplně si to vše nemyslím, ale i já jsem měl po jeho zvolení černo před očima a jako občan z pravého spektra a odpůrce všech populistických a křivých rádobyspasitelů "vobyčejnech bezbranejch lidiček" jsem to jaksi nemohl udýchat. Po zkušenostech z jeho politického působení jsem se už dopředu styděl, že nás právě tento arogantní politik bude reprezentovat před světem. A to i přesto, že je vcelku jasné, že extrémně doleva se nežene jenom česká kotlina, ale celý eurosystém. A nějakej českej Zeman v tom už zásadní roli nesehraje.

Počkal jsem, trochu vychladnul a hodnotím to s odstupem od volebního šílenství i s jistými indiciemi páně Zemanova hradního antré: skvělým sice proslovem, ale přeci jen plným slibů a jedovatých slin. Od emociálního selhání, za jaké lze považovat zlobu po jeho zvolení, jsem se dopracoval k pokusu vzít jej, tedy pouze osobně, na milost. Aby to šlo, musel jsem si již známé axiomy jeho zemité povahy i nové ambice rozdělit na témata, která jsou pro mě prioritní a ve kterých nelze příliš kličkovat a zakrývat skutečnost. Jsou jen tři:

Zeman - vzor.

Prezident, a to se klidně zeptejte, musí být pro svému národu vzorem. Prostě musí. Hledal jsem, čím by mohl v tomto kontextu obstát a  občanům imponovat: Zkuste ale postavit nového prezidenta před své dítě: ukáže mu, že kouřit a pít je normální, že normální je i užitečně lhát (tedy pro svůj vlastní prospěch) a jeho fyziognomie pak určitě nesvědčí o rozumné životosprávě a o sportovním vzoru ani nemluvě. Dospělým pak v arogantní sprše rychle vysvětlí, kdo je na světě nejmoudřejší, na pokoru tolik potřebnou v nejvyšším státním úřadu zapomeňme úplně. Prezidentský post, nablyštěná kravata a bonmot, byť sebevtipnější, to nezachrání. Tedy Zeman-vzor? Bohužel nikoliv.

Zeman - sjednotitel.

Jakou představu o sjednocování má Miloš Zeman, předvedl jasně v prezidentské kampani. Fauly, lži a podpásovky a země rozdělená na dvě půlky, jako když rozseknete meloun. Že se změní? Nesmysl, starý pes a nové kousky - znáte to. Miloš Zeman nebude sjednotitel, spíš je rád, když se všichni pořádně perou, v takovém prostředí je on žralok ve vodě plné snadných terčů. Stačí si vzpomenout...

Zeman - český prezident.

Nevím, kdy pověsí vlajku EU na Pražský hrad, symbol české státnosti, ale při jeho euroservilitě jistě brzy. Považuji to z hrubý zásah do české státnosti a za velkou chybu nastupujícího prezidenta. Ani politické, ani ekonomické a dokonce ani právní aspekty nedávají jediný důvod, aby se tak stalo. Minimálně obezřetnost vůči násilné tvorbě evropského superstátu pochybnými kreatory z Bruselu je pro mě zásadní vlastností našeho prezidenta. Nakonec, sledujete-li dění v Evropě, chovají se takto všichni prezidenti velkých evropských zemí: vždy sledují nejdříve zájem svůj, pak teprve zájem unijní. A tak i konají. Obávám se, že tak jako je Miloš Zeman pečlivý ve svých bonmotech a jak si dokáže pohlídat kadé slovíčko "pana redaktora", tak je v této otázce povrchní a myslím, že i lidé, kterými se obklopuje, jsou na tuto citlivou stránku diplomacie slabí. Jako jeden z lidu měl šanci, ale více než českým, bude Zeman prezidentem jen svým.

Miloš Zeman má své kladné stránky: je velmi pracovitý, je chytrý, až vychytralý, je ambiciózní a svým způsobem také narcis, což určitě u vůdčí osobnosti není na závadu, má postřeh a strategické myšlení s dobrým načasováním a silnou argumentací. Asi bychom ještě měli počkat, chce se mi říci. Bojím se ale, že Miloš Zeman je přílš starý pes, aby se naučil něco nového a že ho na milost, už kvůli výše zmíněným neduhům, které osobně považuji za fatální, nemohu vzít.

A taky proto, že většině národa zřejmě nedovolí užít si v české kotlině tolik zakořeněnou úctu k hlavě státu. A že bychom to v současném tristním stavu politické kultury moc potřebovali.

http://jurutka.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=325862