Čtyři měsíce ve víru ministerské politiky
Pro Tlustého krátké působení na ministerstvu financí bylo příznačné obrovské nasazení, ale i nesoulad s premiérem a některými kolegy ve vládě. Když čtvrtého září 2006 vstoupil do budovy v Letenské ulici, měl necelých čtrnáct dní na úpravy státního rozpočtu. Zjistil, že předchozí vláda na něj připravila past.

Kvůli evropským závazkům v rámci tzv. konvergenčního programu naplánovala deficit ve výši 88 miliard. Toto číslo však nebylo v souladu se zákony, které měly začít platit od prvního ledna. Fakticky se tak deficit vyšplhal na rekordních 173,5 miliardy korun.

Ministr Tlustý rozjel sérii inzerátů, v nichž chtěl naznačit, jaká je skutečná rozpočtová situace. Ve vládě však narazil na odpor, protože premiér Topolánek nechtěl do historie vstoupit jako politik přinášející do Sněmovny nejvyšší rozpočet v moderní české historii. Tlustý tedy na sebe musel vzít hříchy ČSSD, odložit účinnost některých zákonů, seškrtat další položky. Když pak v parlamentu nezabránil poslaneckým „malým domů“, zdržel se hlasování.

Už v prvních týdnech se také projevila jeho svérázná komunikace s okolím, spojená s nešťastnou personální politikou. Při zadávání inzerátů o deficitním hospodaření předchozích vlád vycházel z údajů klíčového náměstka všech předchozích ministrů Eduarda Janoty. Tlustého poradci ale k některým údajům zbytečně připočetli sporné položky typu případných ztrát v rámci probíhajících arbitráží. Když se proti tomu Janota nevhodně ohradil slovy, že ministr poškozuje zájmy státu, byl odvolán, což Tlustému u odborné veřejnosti příliš nepomohlo.

Vyrovnání s Nomurou

Nejrozhodnější krok provedl při narovnání vztahů s japonskou společností Nomura. Předcházely tomu dva důležité verdikty: londýnská arbitráž před rokem rozhodla, že Česká republika poškodila investice Nomury. Na podzim 2006 současně Československá obchodní banka u pražského městského soudu prohrála spor s Nomurou ve věci české pivo. V rozsudku se praví, že ČSOB v této věci neutrpěla žádnou škodu.

Vlastimil Tlustý proto navázal na práci sociálnědemokratického ministra Jiřího Rusnoka. Během několika týdnů dohodl s Nomurou kompromis, kdy případná ztráta státu by po vzájemném vyrovnání mohla být maximálně v rozmezí od nula do sedmi miliard korun, tedy nikoli požadovaných sedmdesát miliard. Smlouva je zatím tajná, takže o jejích obrysech víme jen z usnesení vlády. Faktem je, že šlo o jeho zatím nejriskantnější politickou akci a budoucnost ukáže, jaké budou její skutečné náklady a výnosy.

Výsledný dojem zkalily žádosti vlády o milost pro některé trestně stíhaně manažery Nomury jako kompenzace za zásahy bývalých politiků do jejich trestních kauz. Tlustému také neprospěly veřejné spory s některými poradci, naznačující, že jeho personální šarády v tomto období byly hodně intuitivní.

Nejméně zpochybnitelného úspěchu dosáhl, když odvrátil záměr Evropské komise zvýšit minimální spotřební daň na pivo. Rozjel přitom rozsáhlou diplomatickou akci, kdy na svou stranu získal i podporu Německa. Na rozdíl od svého německého protějšku se však nechtěl spokojit s tzv. finským kompromisním řešením, kdy by se pivní daň zvyšovala jen postupně, a poprvé v historii našeho členství v EU vláda na jeho návrh použila právo veta.

Tlustého slábnoucí stranickou pozici zvýraznil nejen záměr Topolánka zbavit se konkurenta, ale i zbytečné spory s některými kolegy ve vládě, například s Ivanem Langerem ohledně rekonstrukcí policejních služeben. Ve vládě se najednou vytvořila atmosféra, že s Tlustým to už takhle dál nejde a je ho třeba nahradit někým komunikativnějším, což uspíšilo jeho politický pád.

O autorovi| BOHUMIL PEČINKA, komentátor týdeníku Reflex

Autor: BOHUMIL PEČINKA
MF Dnes 5.1.2006 str. A10