Docela slušná úvaha čtenáře J.P. nalezená na Viditelném Mackovi. Netřeba nic dodávat.

Výběr (proti)kandidátů na funkci prezidenta ČR má evidentně jen jedno nosné kritérium, tedy "jen ne Klaus!" A to je věru dost málo a vede to k trapasům až nedůstojnostem, když jsou nám nabízeni mentální přerostlí trpaslíci (Pithart), oportunističtí zbabělci a zákeřníci (Zieleniec), senilnějící alkoholici (Dienstbier) či svého druhu sice vynikající, ale každodenní politickou praxí nedotčené, kapacity (Pačes, Švejnar).
Přitom, dle mého názoru a byť to zní dost nadneseně, v osobě Václava Klause máme po dlouhé době na postu prezidenta republiky člověka, prezidenta, masarykovského ražení, tedy vzdělaného, pracovitého, přemýšlivého a logicky uvažujícího, mezinárodně uznávaného, osobními skandály nezatíženého a hlavně čitelného a názorově pevného.
V. Klausovi vyčítá opozice, že není "nadstranický", že vystupuje jako "čestný předseda ODS", čímž opozice reaguje na zcela jasnou a dlohodobě neměnnou pravicovou názorovou orientaci V. Klause. Ale nadstranickost v pojetí paroubkovského světonázoru znamená "beznázorovost", uťápnutou podřízenost a manipulovatelnost, což u V. Klause jaksi nefunguje.
A rovněž hrubě nesouhlasím s personifikací neduhů, nešvarů a ekonomických lumpáren naší sametové revoluce s V. Klausem, jak často slýchám ze sfér poněkud jednoduššího spektra naší populace i z té zapšklejší a zneuznanější části našeho intelektuálstva. Přitom mi dodnes není jasné, proč se nikdo nepokusil o objektivní či objektivnější pohled na to, jaký podíl na nerealizaci nutných reforem těsně po revoluci, které dnes lopotně, neochotně a s odporem se snažíme zavádět, měly různé ty Klidné síly KDU-ČSL, ODA, LSNS apod., dnes většinou už politických mrtvoly, které přihříváním si svých polívčiček naleptaly jednotu a soudržnost všech proreformních snah, promrhaly popřevratové nadšení občanstva a vytvořily předpoklady pro nepřetržité povolební paty.
Bohužel přes toto všechno byl viník všech nezdarů, chyb a všiváren vždy jen jeden, Klaus. Sklízel tak odměnu za svou "popularitu", konzistentnost, názorovou vyhraněnost a pevnost, argumentační vyspělost a přezíravost k lidské malosti, kterou vždy naprosto převyšoval své politické partnery i protivníky. Vžil
se názor, že "Klaus je arogantní", ale zkuste nebýt "arogantní", když máte proti sobě pitomce, kterým dáte sebejemněji najevo, že jsou pitomci a kteří pak tento blud šíří. Od lidí na úrovni jsem nikdy o aroganci V. Klause nic neslyšel.