Ze stránek prezidenta Václava Klause jsem se dozvěděl, že prezident dovolené svých podřízených, stejně jako svoji vlastní, nesnáší.Učinil tak slovy:  „To je barbaric relic, barbarský přežitek minulého století. Pak se opravil na "minulého tisíciletí".

K tomuto výroku se vrátím na konci blogu. Páně prezidentovy výroky jsou pověstné. Vynechám jeho vztah ke globálnímu oteplování. To je téma sui generis, jímž se úspěšně etabloval dokonce na světové scéně.

Spíš mne zaujaly jeho vedlejší kategorizační výroky. Jako třeba atributy levičáctví.

Plastová lahev. Levicovost plastové lahve mi uniká. Ale jelikož jsem určen k nákupu a odnosu těžších částí našeho stravovacího procesu, nosím plastové minerálky jako námezdní kuli. Myslíte, že bych mohl manželce odmítnout s poukazem na svoji pravicovost? Obávám se, že bych se dozvěděl, že jsem (použiji eufemismus) kastrát dobytka hovězího. Takže se omlouvám, ač pravičák, budu dále tahat levicové flašky.

Snowboard. Jako bývalý lyžař (operace menisku mi zabránila v této pravicové zábavě pokračovat) mohu prohlásit, že v době kdy já končil, hoši a holky v mundurech jejichž rozkrok končil u kolen (takovým kalhotám babička říkala nas*ávačky) začínali. Dělali uprostřed sjezdovek hluboké lavóry, podle toho, jak je zrovna napadlo si sednout. Nevím, jestli byli levicoví, ale nás lyžaře normálně štvali. Dneska už nikomu nepřijdou, symbióza pravičáků a levičáků v tomto směru je vysoká. A moje vlastní děti (co dnes už mají děti), které obě závodně lyžovaly, dnes s tímto levicovým prknem koketují.

Naposledy pan prezident doleva zařadil salát. Salát se kromě zařazení do  levicové úchylky dostal do kategorie antijídlo. Tak tady je mi to jasné. Léta se do mne napřed matka, pak manželka snaží cpát jakési lupení a moje argumenty, že se chci pořádně najíst a ne napást, odmítají. Ale díky panu prezidentovi bych tady mohl zvítězit. prostě řeknu, že jsem pravičák. Co mi na to řekne můj diabetelog ovšem nevím. Myslím, že mne zcela středově seřve.

Dále jsem se dočetl, že pan prezident je milovníkem zážitkové gastronomie. To je to, když vám číšník přinese jakýsi bobeček, počmáraný barevnými tekutinami neurčitého původu a do toho celého jsou zapíchané jakési exotické byliny. Když vám to číšník popisuje, máte pocit, že mluvíte s hotentotem. Proti gustu není dišputát. Naštěstí tyto vymazlenosti nedostaly pravolevý přídomek. Takže zůstanu u pořádného argentinského steaku tak někde na 350g aniž bych byl rozpolcen, jestli netláskám něco levicového.

No ale zpátky na začátek. Dovolená jako barbaric relic. Ač jsem znám, jako velký příznivec pana prezidenta, tak tady musím vší silou nesouhlasit. Pravda, když jsem v roce 1992 rozjížděl své podnikání, myslel jsem si pěkných pár let, že vzít si dovolenou je nemožné. Teprve poté, co jsem málem zkolaboval, jsem zjistil, že některým zákonitostem člověk neuteče. Jednou z nich je i potřeba relaxace a regenerace organizmu. A tak jsem začal dovolené využívat. Vždyť svět po otevření hranic skýtá tolik zážitků. A zážitky, to je to jediné, oč vás nikdo nepřipraví. Jako třeba z rybky  z Mikronezie na ilustračním fotu. A taky kvůli těm pohledům na snímku z perexu.

A tak s Vámi pane prezidente musím výjímečně nesouhlasit. Tu dovolenou si prostě lajznu a stanu se barbarem z minulého tisíciletí. I když tí asi urazím boha pravicovosti. Ale ten salát, tak ten budu fakt fest odmítat.

O Vašem vztahu k dovolené můžete hlasovat v anketě:
http://www.paulczynski.cz/anketa.html