Páně Schwarzenbergovo odkaziště na odvěký boj mezi havlisty a klausisty (jak on to nazývá) bohužel směřuje pouze k dalším nálepkám, jak jsem rád, že to naplno přiznal. Ano, je tomu skutečně tak, jenže odkaz je povrchní a nedostatečný. Abychom pochopili podstatu sporu, pojďme si jej připomenout.

Někdy v polovině 90. let, kdy pomalu doznívala kuponová privatizace a kdy novináři zvali premiéra Klause do dlouhotrvajících diskuzí a poslušně kývali hlavičkami, se obnažil původně ezoterický spor, který byl mezi oběma Václavy: prezidentem Václavem Havlem (a skupinou Hrad) a premiérem Václavem Klausem, který jako první aktivně pojmenoval rizika, která plynou s prakticky prováděné, záměrné a dopředu promyšlené politiky, politiky, která se schovala slovy Václava Havla za termín "nepolitická politika" nebo do volebního hesla v roce 1990 pro Občanské forum: "strany jsou pro straníky, OF je pro všechny".

Václav Klaus tento problém artikuloval v otevřeném sporu, postavil se proti Václavu Havlovi a jeho hradní skupině a vyhodnotil tuto politiku za demokracii škodící, protože podrývala pro parlamentní republiku systém politických stran jakožto jediný ústavně-konformní způsob, jak získat politickou moc: volbami. Uvnitř ODS a později na CEPu se začala rodit argumentační a postojová báze, která se stala oficiální politikou ODS. Tento politický souboj nebyl veden v žádné jiné další straně.
Ke konci roku 1997, kdy vypuklo Sarajevo, a kdy někteří představitelé odešli spolu s polovinou poslanců mimo ODS a založili novou stranu (Unie svobody), se ukázalo, že zbytkové vedení ODS v čele s Václavem Klausem se jen tak lehce nevzdá a zahájilo protikampaň, která za půl roku přivedla ODS zpátky k nikoli vítězství, ale slušnému volebnímu výsledku. ODS Sarajevo vyhodnotila jako pokus o puč, a to ze strany Václava Havla a hradní skupiny.

Po vítězství ČSSD ve volbách v květnu 1998, kdy ODS po razantním lednovém propadu k desíti procent uhájila kolem 22% voličských hlasů a skončila na druhém místě, nastala situace, kdy Václav Havel dělal vše proto, aby uspělo jeho křídlo a snažil se, aby se Josef Lux (KDU-ČSL), jedna ze sil, která rozvrátila Klausovu vládu, stal novým premiérem. Kalkuloval s faktem, že předseda Unie svobody Jan Ruml, který spolu s místopředsedou ODS Ivanem Pilipem vyvolal Sarajevo odmítne nabídku vítězné ČSSD na sestavení vlády, a také s faktem, že Zeman se neobrátí na ODS, straně, která byla politicky ostrakizována. Vznikla by situace, kdy Zeman by nesestavil takovou vládu, se kterou by mohl předstoupit před veřejnost, a role by se musel ujmout někdo třetí. Tím byl právě Josef Lux, se kterým prezident Havel počítal jako s úřednickým premiérem. Do té chvíle bylo nepředstavitelné, že by mohla vzniknout opoziční smlouva. ČSSD nabídku na určitou smlouvu mezi do té chvíle antagonistickými stranami učinila Václavu Klausovi a protože zájem obou velkých stran, které si potvrdily své elektoráty (mnohem méně měly strany Čtyřkoalice), aby nebyly vyšachovány politikou Hradu způsobil, že nalezly dohodu, která byla později médii nazvána smlouvou opoziční.

Tolik ve zkratce, co stojí za vznikem opoziční smlouvy.

http://jubanek.bigbloger.lidovky.cz/c/317385/Karel-Schwarzenberg-ma-v-zasade-pravdu-jen-je-treba-ji-rozvest.html