Nemám nic proti tomu, když odboráři hájí zájmy zaměstnanců. Třeba i tím způsobem, že jejich členové vyjdou do ulic demonstrovat.

Pokud se tak děje v mezích zákona, je jejich věc, jestli si tam vykřičí hlasivky nebo chytnou rýmu. Kdyby vůbec neprotestovali, nebylo by s nimi nejspíš něco v pořádku. Stali by se jistě obětí zlých vykořisťovatelů. Vadí mi jen to, když se za jejich zájmy krčí politika. A ta se tam už přímo tyčí. Namísto zájmů odborářů, kterých je v zemi určitý počet, zvedá se pěst levicových politiků. Ještě horší je to, že se mezi nimi skrývá i pěst těch, kteří volili současnou vládu. Najednou jí nemohou přijít na jméno. Dá se říct, že to vypovídá víc o nich než o vládě. Je bohužel fakt, že krysy snad už od potopy světa opouštějí palubu jako první.

V naší zemi máme obzvláště silnou vrstvu takové lůzy. Je to dáno historicky, ale abych tady nemluvil abstraktně, připomenu rok 1939 nebo 1969. To, jak se tehdy lámaly charaktery, je velmi poučné. Nejde jen o přímou kolaboraci, ale také o projevy takových vlastností, jakými jsou závistivost nebo proradnost. A já bych k tomu přidal i neloajalitu. Jak si vysvětlit, že většina z nás volila tuto vládu, ale dnes ji obhajuje jen málokdo?  Je to opravdu tím, že neplní naše smělá očekávání? Nebo je to spíš naší typickou neloajalitou? Takovou, co ráda kope do těch, kdo něco dělají?  Nebo jsou prostě jen víc vidět? Je například úsměvné, jak sociální demokraté rychle kopli do svého hrdiny Ratha. To k němu vážně nejsou ani trochu solidární, když musel živit dvě „manželky“?

Nehodlám zlehčovat korupci, jde mi jen o jistou pokoru.  Zvyk, že si lze všechno vykřičet, je už poněkud únavný. Jsme malý národ, přišli jsme kdysi o šlechtu, nejsme moc stateční, ale o to víc nadáváme. Nepotřebujeme ani Václava Havla k tomu, abychom měli blbou náladu. My ji zkrátka ze své povahy máme. Ať už je oprávněná nebo ne. Pak už není daleko k tomu křičet na ty, které jsme zvolili. Je to takové perpetuum mobile. Čím víc máme nezasloužených výhod, tím větší máme nároky. A prý že to umějí jen Řekové. Každý se může rozhněvat, napsal jejich předek Aristoteles, ale rozhněvat se ve správný čas, pro správný účel a do správné míry, to umí jen málokdo.

http://klar.blog.idnes.cz/c/267770/Kdo-je-skutecna-luza.html