....však víte. Alespoň ti, kteří znají klasiku Bohumila Hrabala. Těmto pověstným álejím se podobají diskuze pod mnohými blogy, mé nevyjímaje. Nebojte, nehodlám tu vést filipiku na téma diskuzních trollů.

Pro ty, kdo neznají tento termín malá definice: "Troll je v internetovém  slangu účastník online diskusních fór, chatů  či blogů, který zasílá provokativní, hanlivé nebo irelevatní (off-topic) příspěvky k citlivým tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní uživatele k vytoužené emotivní  odezvě nebo jinak narušit normální věcnou diskusi. Činnost trolla bývá v internetovém diskurzu nazývána trollingem či trollováním."

Ale k věci. Někdy se stane, že namísto diskuzního příspěvku mi přistane mail. Sprosté mažu bez odpovědi, na slušné ať souhlasné či nesouhlasné odpovídám. O víkendu jsem však byl zaskočen. A to hned dvakrát. Jednak tím, že odpověd na položenou otázku je složitá, jednak tím, že mne zaskočil jasný názor pisatelky o to překvapivější k jejímu věku. A co že mi to tak mile překvapivého přišlo?

Milý pane Paulczynski, v první řadě bych Vám chtěla popřát krásný den, protože si myslím, že obzvlášť v této době je potřeba radovat se z maličkostí...

Víte, můj táta pravidelně pročítá server virtually.cz a je to už dlouho, kdy mě na Vás tak nějak upozornil. On sám říká, že se mu ještě nestalo, že by s Vámi nesouhlasil a to byla jedna z věcí, které mě zaujaly. A tak vaše články již nějakou dobu čtu taky. Miluju, jak se trefíte pokaždé do černého!

Nicméně události posledních týdnů a PŘEDEVŠÍM posledních dnů mě nutí přemýšlet. Stalo se toho totiž poměrně dost. Abych se alespoň trochu představila, jmenuju se Tereza M. (jméno v originále uvedeno celé) a chodím na gymnázium v Praze. Je mi 18 let. Všeobecně musím říct, že moje generace se o politiku buďto vůbec nezajímá anebo o ní nechce mluvit. Lidi mají přístup ve stylu "je to všechno stejná verbež". Těžko říct kolik z nich má tohle z vlastní hlavy, kolik z nich o tom, co říká, aspoň z části něco tuší. Dnes je moderní stavět se tzv. proti proudu. Jsme mladí, chceme dělat rozruch... Ale jak je sakra možný, že 20 let po revoluci se může stát něco tak otřesného, jako je umístění KOMUNISTICKÉ strany Čech a Moravy hned na druhém místě?!

Je možný, že generace, která 17.listopadu 1989 cinkala klíčema na Václavském náměstí, vychovala děti, které teď půjdou k volbám a vhodí do urny oranžovo-červený lístek? No ano... zřejmě ano. Kde se stala chyba? Lidem někdo vymyl mozek? Jak může člověk vůbec zapomenout na tak strašnou část svého života?

A tak si sedím v pokoji, přemýšlím a letmo čtu dnešní Mladou frontu a ejhle... Mladí se hlásí k levici! A je to moderní hlavně na Západě! Do toho mi píše kamarádka, se kterou mám mít zítra sraz, že ještě před tím musí na demonstraci. Přepadá mě zoufalství a v domění, že naděje umírá poslední, se ptám "na jakou?", odpovídá: "přece protivládní!" Naděje rychle odchází a o mě se pokouší mdloby. Co budeme dělat? No vážně, já se ptám, co budeme dělat, pane Paulczynski?

Já se opravdu nedivím lidem, že jsou z té současné situace rozčílení. Jsem taky. A dlouho jsem se stavěla na odpor těm, kteří tvrdili, že je to všechno stejně špatný. Ale dneska už na to nic neřeknu, sklopím hlavu a jdu pryč. Snad mi odpustíte, co teď řeknu, ale já vážně nemám žádný vhodnější výraz: zkrátka je to v hajzlu. A jestli příští volby dopadnou podle průzkumů (a já vím, že ČSSD má výhru téměř jistou, i když se mi o tom zdají noční můry), budou na místě slova mého táty, který včera u zpráv vzteky řval "Hitlera na nás, když si chcem zvolit ty ku*vy znova" a pak na mě se zoufalstvím v hlase apeloval, ať odsud zmizím, jdu na školu do Anglie za tetou.

Já jen... omlouvám se, že je ten mail tak dlouhý. Potřebuju vědět, jestli se dá něco udělat. Napadá vás něco? Marně se snažím lidi kolem sebe přesvědčit, aby šli volit. Chci, né já potřebuju něco dělat! Nechci žít v zemi, kde se budou soudruzi Sobotka, Hašek, Rath, Filip a Grebeníček poplácávat po zádech, jak to pěkně zvládli a Jyrka Paroubek se svými Národními socialisty bude číhat na další příležitost...

Vážně strašně nechci, pane Paulczynski!
Tereza M.

Tak a co teď? Náměstí plné křiklounů, vláda tropící slušně řečeno podivnosti, všeobecná frustrace, údajně 2/3 respondentů průzkumu veřejného mínění pro demisi vlády. Těžká rada Terezko. Bojím se, že tento národ je nepoučitelný. Národ který se neumí poučit ze své minulosti je asi odsouzen prožít ji znovu.

Ale mám dobrý pocit z toho, že mezi mladými jsou tací kteří mají jasno. Váš mail je toho důkazem. A tak jen doufám, že u voleb ať už řádných či mimořádných se přes usilovnou snahu vlády podaří vydolovat z tohoto národa dost takových jako jste Vy, kteří neztratili historickou paměť. Ne jako ti řvoucí demonstranti kteří netuší, že žádná vláda jim nezajistí, že se budou mít lépe. O to se musí postarat především každý sám.

Držme si palce ať to nedopadne takhle: