Důchodová reforma jinak. Je to vtipný.

Bylo půl sedmé ráno, když ho organizér, tak jako každý den, probudil z umělého spánku. Posledních třicet let  je to se spaním, jak sám říká, na levačku.

Opatrně se zvedal, šlo to velmi ztuha. „Prevít, “ utrousil a  několikrát zabušil do syntekolena, „zase se zaseklo.“

Došoural se do koupelny. Pohled na plazmu, ve které se viděl  ve vysokém stupni rozlišení, ho nepotěšil. Zavřel oči  a  vnořil obličej  do  liftink-holícího tubusu. No, nic moc… Možná by si měl nastřelit nová oční víčka, tahle jsou už dost vytahaná. Ale to už nestihne a brzy to nebude mít ani zapotřebí.

„Budeš snídat?“ ozval se z haly starší ženský hlas.

„Ne, Raduš, zabal mi k svačině dvě infuze, píchnu si je v kanclu“. 

„Tak jo, pádím na tu resuscitaci.  Zlom vaz, Péťo.“

Když se Petr ocitl před domem, jakoby nevěděl kudy kam.
Vzápětí se mu rozsvítilo. Blikání v zornici ho upozorňovalo, že si zapomněl strčit do ucha paměťovou kartu. Teď už byl fit a věděl,  kam míří. Na personální.

Místo očekávané dámy tam seděl nějaký nováček, padesátiletý floutek.
Na první pohled arogantní asociál. Procedil: „Novačka skončila.Totálně vyhořela.“

„Zítra, devatenáctého listopadu,mi bude už pětadevadesát let..“, soukal pan Petr ze sebe.

„A co má bejt?““, pobaveně reagoval  personalista.

„No, že bych snad mohl do toho..předčasného důchodu, abych si taky trochu něco užil..“

„Tůdle, vy se budete povalovat  doma a my  mladý vás budeme živit! A jak se vůbec jmenujete?“

Pan Petr nereagoval, byl nesvůj, zrudnul. Nevěděl.

„Nesimulujte mi tady  demenci. Vysunula se vám z ucha „paměťka“, tak si ji koukejte zastrčit!“

„Nečas, Petr Nečas..“ , vysoukal ze sebe.

A kdyby měl v kartě uložena skutečně všechna data, možná by zavzpomínal na staré dobré časy, kdy se chodilo do penze už v pětašedesáti.. Ještě před tou vražednou reformou.

Autor je TV režisér.

http://www.ceska-media.cz/article.html?id=231095