Oficiální diskuse v médiích, jakož i v internetovém chatovém podpalubí kolem nedávné návštěvy (nebo hloubkového náletu?)

předsedů europoslaneckých frakcí na Pražském hradě, ukázaly, jak málo se u nás v posledních osmnácti letech zakořenilo nejenom právní vědomí, ale také loajalita k vlastní zemi a ke všemu, co ji reprezentuje, dovnitř i navenek. Snaha zalíbit se vrchnosti a strach, že budou považováni za zaostalé, vymývá lidem mozky stejně efektivně jako někdejší politická školení mužstva.

Přiznám se, že ani já v poslední době příliš nerozumím prezidentovým vlídným postojům k Rusku. Není však třeba strašit děti temnými rejdy bývalého KGB v pozadí. Václav Klaus si i zde vystačí sám – za jeho slabostí pro zemi blízko pólu stojí nejspíš chybná úvaha, generalizované ekonomické pravidlo aplikované na celý společenský systém. Jednostranný hospodářský růst nedal v poslední době v této zemi vzniknout jen bohatým fotbalovým a hokejovým klubům, ale i dravé oligarchii – velmocenské ambice jdou ruku v ruce s imperiální žízní znovu si se vším všudy podmanit bývalé „okrajiny“. Každopádně prezidentův postoj k Rusku nesdílím, ale nemíním Václava Klause na druhé straně podezřívat z přichylování se k velkému dubisku. Přes všechny mé výhrady, a není jich málo, je však Václav Klaus můj prezident, stejně jako jím pro mne byl, přes všechny mé výhrady, a bylo jich možná ještě víc, Václav Havel. Proto mne daleko víc než skotáctví člověka s teroristickou minulostí a mentalitou naštvala protektorská povýšenost předsedy EP Hanse-Gerta Pötteringa vůči hlavě suverénního státu. Ale úplně zle se mi udělalo až z reakcí čecháčkovských dušiček a z jejich prasečí radosti, že si mohou beztrestně do někoho přikopnout. To už nejsou eurohujeři, to jsou euroquislingové. A když ještě neoschl inkoust po údajném velkém „skandálu“ (přání otcem myšlenky), tak francouzský prezident se špatně zakrývaným staženým ocáskem po gruzínském střetu a s bedry obtíženými evropským předsednictvím nemá lepší nápad, než Českou republiku peskovat, že tu visí málo vlajek EU. Ale možná by to mohla být do budoucna – podle zásady subsidiarity - náplň pro spojené eurokomisaře všech zemí: po vzoru někdejších uličních partajních organizací by kontrolovali všechny hrady a zámky a podávali hlášení: Okna zdobí, odznak nosí. Nebo přesněji: Okna zdobí, vlajku věší!

http://virtually.cz/?art=17683