Přiznám se hned v úvodu svého příspěvku, že mne vždy bývala sympatická strana národně socialistická. Nejen proto, že jako první čelila v poválečných letech komunistické rozpínavosti a že také první oběti rudé zvůle pocházely právě z jejich řad

(m.j. i paní Milada Horáková), ale především proto, že osobně znám pana Ing. Josefa Lesáka, který v únoru 1948 jako tehdejší nejmladší poslanec Ústavodárného shromáždění vedl studenty na Hrad za prezidentem Benešem. Ing. Lesák byl rovněž perzekuován a vězněn v pracovním táboře na Kladně a na Kladně, kde pracoval jako horník, neboť si nesměl dodělat vysokou školu, dosud žije.

     Ještě v roce 1996 byla Národně sociální strana poměrně bohatá. Stačila ale maličkost – sloučení se zadluženými Diensbierovými Svobodnými demokraty (SD) -  a následný volební debakl tohoto politického kočkopsa.  Straně Národně sociální tak kromě očí pro pláč zůstaly obrovské dluhy po SD a strana  přišla nejen o své sídlo na náměstí Republiky, ale  i o svou vlajkovou loď – Melantrich na Václavském náměstí.   Na volebních shromážděních tehdy ve společnosti Jiřího Diensbiera vystupoval i jistý Dr. David Rath, kterého jsme nedávno před tím mohli vídat coby rozhněvaného mladého doktora jak v barvách ODS hájí zájmy lékařů a vehementně zdůvodňuje  proč jsou právě oni nadřazeni ostatním a mají proto mít i větší požitky.  Zřejmě však nedošel uznání a zasloužených poct  u občanských demokratů a proto se operativně přesunul k demokratům svobodným, kde tušil nový zdroj možností a seberealizace.  Po volebním krachu se „spasitelé“ této strany  ztratili z politické scény a vlastně jsem pana Ratha zaregistroval až v době, kdy byl jmenován ministrem zdravotnictví. To už pro změnu jako člen  sociálních demokratů, kde tento politický turista zakotvil zatím naposledy. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nebyl nazval prezidenta, který zrovna nepospíchal s jeho jmenováním, „vrtošivým staříkem“. Bez ohledu na jakousi úctu k hlavě státu se mne tehdy tento jeho výraz velmi dotkl, protože jsem dokonce o něco starší než pan prezident a hrubě se mně ani jiným lidem mé generace nelíbí, když nás některý  zdravotnický  personál oslovuje jako „babi“ a „dědo“. Ostatně  proč ne, když mají takový příklad na nejvyšších postech? 

     Nedělám si iluze o tom, že by naší zákonodárci studovali společenský katechismus Gutha-Jarkovského, ale to, co předvádí ve sněmovně právě tento pán, vymyká se často všem principům slušného chování. Na Moravě se říká o lidech, kterým se nedá věřit, že „si dělají z huby řiť – a někdy mívám pocit, že právě toto platí beze zbytku u pana Ratha, aniž by se kapku zastyděl. Nesplnitelné sliby, urážky a lži vyslovované v parlamentu by se měly přenést i do našeho kraje, kde kandiduje na hejtmana? Děkuji, nechci!   

     Jako občan dříve narozený ctím i určité rodinné principy (a stále jsem přesvědčen, že rodina je základem státu) a i když vím, že dnešní doba je velmi benevolentní a liberální k různým neformálním vztahům, přece jen by se mi dvakrát nelíbilo mít za hejtmana muže, který se ani příliš netají vztahem, až příliš připomínající bigamii.  Nebo to je vstřícnost k rozpínajícímu se Islámu? 

    Pominu-li tedy neúctu ke stáří, hrubost a falešné sliby, nemohu se nevrátit k době před dvanácti  lety, kdy  Svobodní demokraté „prošustrovali“ straně Národně sociální „jenom“ Melantrich. Byl bych velmi nerad, kdyby se na buben s tímto samozvaným „hospodářem“ slibující téměř všechno zadarmo, dostal i náš kraj. I když v této zemi je dnes možné všechno, protože někteří  voliči jsou nevyzpytatelní.

Občan Středočeského kraje - Vladimír Rogl

P.S. pro ilustraci přikládám fotku z působení Dr. Ratha mezi Svobodnými demokraty.

http://www.fragmenty.cz/iy407.htm