Tradičnímu československému rusofilství zasadila smrtelnou ránu v srpnu 1968 sovětská okupace. Následujících dvacet let zahnívající normalizace přispělo k vnitřnímu rozchodu naší společnosti s Komunistickou stranou Československa. Proto jsme se na přelomu 80. a 90. let minulého století rozloučili nejen s komunistickými organizátory našich životů, ale také s jejich moskevskými patrony.

A proto svobodně zvolený parlament označil komunismus za režim hodný odsouzení a přijal zákon, který zakazuje propagaci a šíření idejí, hlásajících náboženskou, národnostní a třídní nenávist.

Zmíněný zákon zakazuje nejen hajlování na ulicích, nošení nášivek s hákovým křížem a vychvalování nacionálního socialismu. Zakazuje také propagaci komunistických symbolů a výzvy ke svržení demokratického režimu a jeho nahrazení diktaturou proletariátu.

Ve svém odporu vůči komunistickému nebezpečí však nejsme důslední: kdybych se rozhodl obnovit existenci Národní obce fašistické se zdůvodněním, že moje strana má demokratický program, asi by úřady její činnost nepovolily. Když to dělají Leninovi a Gottwaldovi pohrobci a svoji stranu klidně nazvou „komunistickou“, úřadům to nevadí a její existenci povolí.

Stejné je to s komunistickými symboly. Policie sebere každého skina, který má na triku cokoli, co jen vzdáleně připomíná svastiku či říšskou orlici. Ale zasloužilé soudruhy, demonstrující pod znakem pěticípé hvězdy a zkříženého kladiva a srpu, nechá na pokoji. A to je také případ pomníku padlých rudoarmějců v Brně-Králově Poli.

Zahynuli, aby z Československa vyhnali německé okupanty. Nebylo snadné být vojínem či důstojníkem Rudé armády. Ne všichni byli komunisty, ne všichni bojovali za Stalina s nadšením a dobrovolně. Před sebou měli Němce, kteří kladli zoufalý odpor, za zády politické komisaře, kteří hlídali každý jejich krok. A když padli, skončili pod mohylou ozdobenou rudou hvězdou, zkříženým srpem a kladivem.

Ať bojovali za Stalina, za Sovětský svaz či za slovanské Rusko, patří jim náš dík a obdiv. Ale to ještě neznamená, že na jejich hrobech má být zkřížené kladivo a srp. Na hrobech německých vojáků také není svastika, ale černý kříž, který byl symbolem wehrmacht. Na tancích Rudé armády a na přilbách jejích vojáků byla pěticípá hvězda, ne srp a kladivo. To proto, že nebyly symbolem Rudé armády, ale od roku 1918 symbolem bolševického státu, od roku 1924 Sovětského svazu a zprostředkovaně také mezinárodního komunistického hnutí.

Vedení města Brna tvrdí, že má k dispozici fotografie, které dokazují, že srp a kladivo byly na královopolském pomníku od samého začátku jeho existence v roce 1946. Já zase mám k dispozici snímky z jeho odhalování ve stejném roce a srp a kladivo na něm nikde vidět nejsou. Podle svědectví místních obyvatel se tam tento symbol dostal až později, v 50. letech. Ale to není důležité.

I kdyby srp a kladivo nechali na pomník vyrýt jeho tvůrci už v roce 1946, vypovídá to jen o náladě a atmosféře tehdejší doby, ne o symbolu Rudé armády. Nezapomeňme, že v roce 1946 v ČSR vyhrála volby komunistická strana a premiérem se stal její předseda Klement Gottwald, ten, s jehož jménem jsou spojeny pozdější politické vraždy, zločiny a nezákonnosti. Vypovídá to o tom, že československá společnost byla v roce 1946 poblouzněna vším sovětským a komunistickým a rázně směřovala k likvidaci demokratického státu a nastolení diktatury KSČ.

Ale dnes už žijeme v jiné době a lidé se demokracii snaží bránit. Naštěstí už také máme zákony, které propagaci symbolů třídní nenávisti zakazují. A srp zkřížený s kladivem mezi ně nepochybně patří.