Joch coby vládní expert na lidská práva způsobil podobný poprask jako před lety nástup republikánského ranaře Rudyho Giulianiho do čela levicového New Yorku.

Levičácká lůza demonstrovala proti nástupu Romana Jocha do role premiérova poradce pro lidská práva. Jako správnou odpověď měla slyšet zvuk nabíjení policejních pušek...

Tak nějak by možná svůj nástup do vládní Strakovky popsal sám Joch. Ředitel Občanského institutu a bytostný konzervativec je totiž po léta také velkým provokatérem, milujícím expresivní výrazy a velké metafory. Nikoli bezdůvodně. Nebýt jich, jeho ojedinělý hlas by se v českém, až nezdravě liberálním politicko-mediálním rybníčku úplně utopil.

Joch coby vládní expert na lidská práva způsobil podobný poprask jako před lety nástup republikánského ranaře Rudyho Giulianiho do čela levicového New Yorku. Přitom filozof vzešlý z intelektuálního podhoubí někdejší ODA není žádný katolický jestřáb, v USA by byl sotva součástí mainstreemu tamní náboženské pravice.
V Česku si ale zdejší, vesměs liberální intelektuální frontu na smrt znepřátelil tím, že se zastal Pinocheta či brojil proti potratům.

Přiznejme, že na poli lidských práv je to velký obrat. Zvykli jsme si totiž, že tuto sféru v minulosti na vládní úrovni opanovali levičáci jako Brno: trockista Petr Uhl, brčálově zelená Džamila Stehlíková či naposledy havlovec Michael Kocáb. A spolu s tím jsme si zvykli i na to, že vládní experti na lidská práva prosazovali ženské kvóty a adopce dětí homosexuálními páry, zakazovali pohlavkování vlastních ratolestí anebo dokonce zařizovali bydlení pro bezprizorné squatery.

Lidská práva však nejsou totéž co sociální inženýrství. Neznamenají zavádění bezdůvodných privilegií menšin na úkor většiny. A ani by nemělo platit, že více lidských práv automaticky znamená méně osobních svobod. Je dobře, že do Strakovy akademie přichází naděje, že se třeba některým slovům opět vrátí jejich původní význam.

Vyšlo v časopisu TÝDEN 23.8.2010

http://obcinst.cz/cs/Vivat-antikocab-c1641/