Dostal jsem na stůl výpověď. No, výpověď - hadr se zajímavým textem. Kdyby to nebylo vážné, byl by to dobrý fór. Takhle je to dobový dokument, který svědčí o tom, kdo jsou voliči oranžistů a jak uvažují.

Člověk by řekl, že po dvaceti letech kapitalismu, byť místy gründerského,  si lidičky zvykli, že práce je zdrojem obživy, nikoliv zábavy. Doby, kdy se mne při nástupu pracovnice ptaly: "kolekce na Vánoce dáváte" nebo  "a na pionýrské tábory přispíváte" jsou už naštěstí pryč. I mezi lidičkami, kteří se živí prací v pracovním poměru, najdete široké spektrum typů. Od aktivních a loajálních pracantů až po vykuky hledící se zašít podle principu - platí mě za 8 hodin, v práci jsem 4 a pracuju 2. A když jim řeknete, že socialismus skončil, mají vás rádi jak mravenec vyssavač.

Čím to asi je? Nebude to tím, že zde máme jednu stranu, která slibuje všechno všem, zejména těm chudákům pracujícím, pokud možno zadarmo nebo z nekřesťanského zdanění těch, co jim vlastně dávají živobytí. Těm  slibuje  život pořádně osladit.  A zdá se, že je to účinné. Pohleďte na jejich představu.

Prostě mezi lidem pracujícím stále přežívají rezidua socialismu. Člověk se ani nediví těm socansko-komančským preferencím.

Co mne ale přivedlo k tomuto blogu? Jednoho krásného dne nepřišla do práce jedna pracovnice. Své nadřízené poslala tento "výpovedník z blbá robota":

Zákoník, nezákoník. Vyrobila vteřinovou výpověď. To si tak zkusit já. Hned bych měl na krku pracák.
No řekněte, není to dokument k zulíbání?