Vposledních dnech se hodně mluvilo o 11. září 2001 a z té záplavy řečí mě nejvíc zaujala úvaha německé politoložky, jejíž jméno mi jaksi uniklo. Říkala, že militantní islamismus se v mladé generaci stává přitažlivou protestní ideologií,

 jako dřív byly nacionalismus, antisemitismus a komunismus. Vyplynulo z toho, že islamismus je lákavý pro mladé lidi z našeho civilizačního okruhu, že to není politická nadstavba náboženského konceptu.
V sobotu jsem potkal v pražské zoo muslimskou rodinku. Ti lidé byli čtyři. Vpředu kráčel otec, nařvaný ramenáč obtížený zlatým řetězem kolem svalnatého krku, o půlkrok za ním klusal mladej, čekatel na býčí šíji a zlatý řetěz, a bok po boku o dva kroky vzadu cupkaly dvě manželky. Na svět směly hledět jenom úzkou střílnou proříznutou do černého hábitu. V té zoo jsem vedl fotografický seminář a měl jsem kolem sebe pět šest posluchaček. Bavili jsme se o objektivech a expoziční kompenzaci, nicméně mi bylo jasné, že pozorně vnímají tu scénku, kterou jsme právě míjeli. Neměl jsem pocit, že by ty ženy měly velkou sympatii k tomu, co viděly. Jedna podotkla, že někde četla, že jsou ty ženy šťastné. Jenom si nedovedu představit, že by podobná střílna rozradovala kteroukoli z mých posluchaček.

Na úvahu té německé politoložky ne a ne zapomenout a snažím se ji projektovat do příštích časů. Protestní ideologie, budiž, vždy jí bylo všude plno. Když se protest zvrtne do extrému, je zle a zpravidla teče krev. V oněch třech jmenovaných protestních ideologiích vyteklo doslova moře krve. Ovšem zároveň to protestní hnutí láká lidi na nějakou naději. Nacionalisté věřili, že v ráji všichni mluví stejným jazykem. Antisemité věřili, že bez Židů zavládne všeobjímající blaženství, a komunisté vsadili na náruživost ukrást bližnímu jeho majetek. Svým způsobem dovedu ty koncepty pochopit, přinejmenším chápu, jak fungují. Jenom si nedovedu představit, že by to, co jsem potkal v zoo tuhle sobotu, mělo nějakou přitažlivost pro mladé lidi s křesťanskými kořeny.

Třeba to byly jen plané řeči, to, co povídala ta politoložka. Protest ale v lidech vězí jako v koze, zvláště pak v mladých. Ve starých taky, ale tam se projevuje nadáváním, kdežto mladí jdou zapalovat automobily a vykrást Marks and Spencer, jak jsme to viděli v Londýně. Ale je snad to, co se děje ve Varnsdorfu a Rumburku, něco jiného? Po jedenáctém září se často říkalo, že svět se nezvratně změnil. Ale ono je to možná tak, že se nezměnil, jenomže se proměnila forma nenávisti. Jednou budeme vzpomínat na devadesátá léta minulého století jako na zlatou dobu velké iluze, kdy vyvstala naděje na rozumné uspořádání lidských věcí v duchu demokracie a humanismu. Ale toto bylo nenormální, to byl domeček z karet. Rozumná kooperace ale není součástí lidské přirozenosti, dominuje nenávist, ať už jí říkáme jakkoli, třeba protest nebo idealistické zanícení. Útok na Dvojčata ten domeček z karet rozmetal a vrátil nás na zem. Na ní teď stojíme, v nenávistné vřavě, někdo v Londýně, někdo ve Varnsdorfu.

http://neviditelnypes.lidovky.cz/fejeton-zpatky-na-zem-0to-/p_spolecnost.asp?c=A110913_103127_p_spolecnost_wag